Dívka, která kopla do vosího hnízda (Luftslottet som sprängdes, 2009)

zdroj: imdb.com

IMDb. Když jsem Dívku, která kopla do vosího hnízda viděla poprvé, byla jsem dost překvapená, že trojka začíná přesně tam, kde dvojka skončila. Myslela jsem, že to nějak zametou pod koberec a přejdou k jiné zápletce, ale teď, když jsem četla knížku, vím, že se děje to stejné, co u předchozích dílů. Film se odchýlil od předlohy jenom tam, kde příběh dost zjednodušil a udělal přehlednější, a já tomu zase nemůžu nic než tleskat.

Líbilo se mi, jak to i po škrtech a úplném vynechání určitých zápletek (jako například díky bohu celé Eričiny linie) detailně propracovali a jak se vyvinulo až do konce, bez přeslazení, bez zbytečného přidaného patosu, který v knížce tedy rozhodně není. Při druhém sledování jsem trochu doufala, že tam přece jen bylo trochu víc scén mezi Lisbeth (Noomi Rapace) a Blomkvistem (Michael Nyqvist) čistě ze solidarity s tím, že žádný další díl už nebude, ale samozřejmě jsem věděla, že to tak nebude. V těch důležitých věcech rozhodně zůstali věrní předloze.

Teď, když jsem podruhé sjela i švédské filmy, je to pro mě úplný konec a skoro se mi po nich bude stýskat. (I když nemůžu říct, že by se mi stýskalo po té sbírce násilníků, hovad, úchylů a dalších skvělých postaviček, kterých okolo sebe měla Lisbeth požehnaně.) Noomi Rapace i Michael Nyqvist byli jako vždycky super, pro mě jsou to navždy jediní praví Lisbeth a Micke, a zbytek se mi nechce komentovat, protože mě popravdě moc nezajímali.

Trilogie Milénium je jedna z mála děl, kdy si myslím, že filmy nejen že příběhu neubírají, ale naopak přidávají srozumitelnost, šarm a atmosféru, a můžu doporučit.