 |
| zdroj: megaknihy.cz |
Stejně jako v případě
Skočného přílivu a
Třetího hlasu obsahoval
Černý úsvit hodně nepravděpodobné momenty, ale zatímco v prvním díle byly až na konci a v druhém se daly nést, tady se mi zdálo, že převládaly. Dočetla jsem tu knížku asi týden zpátky a když jsem si sedla, abych napsala tento odstaveček, chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla, o čem to vlastně bylo. Závěrečné rozuzlení nedávalo moc smysl v tom, že vyžadovalo opravdu velkou náhodu, aby se to mohlo odehrát tak, jak se odehrálo. Trocha nepravděpodobnosti mi nevadí, když je příběh dobrý a dává smysl, ale tady mi to jenom lezlo na nervy. Spolu s tím množstvím lidí, kteří se účastnili policejních akcí, přestože nebyli policisté, byl ten příběh celý takový... trochu amatérský. Je to škoda, protože celá série začala slibně. Nemyslím, že se k Börjlindovým budu vracet.
