Cilla & Rolf Börjlind: Černý úsvit (Svart Gryning, 2014)

zdroj: databazeknih.cz

Stejně jako v případě Skočného přílivu a Třetího hlasu obsahoval Černý úsvit hodně nepravděpodobné momenty, ale zatímco v prvním díle byly až na konci a v druhém se daly nést, tady se mi zdálo, že převládaly. Dočetla jsem tu knížku asi týden zpátky a když jsem si sedla, abych napsala tento odstaveček, chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla, o čem to vlastně bylo. Závěrečné rozuzlení nedávalo moc smysl v tom, že vyžadovalo opravdu velkou náhodu, aby se to mohlo odehrát tak, jak se odehrálo. Trocha nepravděpodobnosti mi nevadí, když je příběh dobrý a dává smysl, ale tady mi to jenom lezlo na nervy. Spolu s tím množstvím lidí, kteří se účastnili policejních akcí, přestože nebyli policisté, byl ten příběh celý takový... trochu amatérský. Je to škoda, protože celá série začala slibně. Nemyslím, že se k Börjlindovým budu vracet.

Cilla & Rolf Börjlind: Třetí hlas (Den tredje rosten, 2013)

zdroj: databazeknih.cz

Přiznám se, že Skočný příliv mě bavil trošičku víc, čistě protože hlavní hrdinka mě zase tolik nebaví. Dokud ji představovali, nebylo to tak hrozné jak teď, když se v ní jen nimrají. V první knížce se navíc linie, které se úplně netýkaly zápletky, pořád tak aspoň jevily. V Třetím hlase byla hlavní zápletka něco a Stilton si do toho jel to svoje, co navíc končilo dost antiklimaticky. Co se týče hlavního případu, líbilo se mi, že se týkal Abbase a líbilo se mi, že Olivia zdaleka nespasila všechno (ještě by chybělo, aby byla Mary Sue) a dobře se mi to četlo. Je to zvláštní - vlastně k tomu mám dost výhrad, ale přesto mě to baví a čte se to dobře. Takže jako oddychové čtení vlastně asi můžu doporučit, i když asi jenom jako to. Na skutečně dobrý román podle mých měřítek je to pro mě málo artsy fartsy a moc překombinované.

Cilla & Rolf Börjlind: Skočný příliv (Springfloden, 2012)

zdroj: megaknihy.cz

Tak nějak jsem se potácela mezi knížkami, když jsem si v katalogu knižního klubu všimla knih autorů Cilly & Rolfa Börjlindových. Našla jsem si je v knihovně a začala jsem pěkně popořadě Skočným přílivem. Začalo to krásně zdánlivě rituální vraždou a pokračovalo to v několika liniích, které se moc hezky slily do jedné. Bylo to poprvé, co někdo přišel s detektivem bezdomovcem, a můžu říct, že mě to dost bavilo. Byl tam jeden, dva momenty, kdy jsem byla napjatá, ale některé části nebyly podle mě dostatečně využité, protože byly přehrknuté příliš rychle. Každopádně to bylo promyšlené a dobře zvládnuté, byť byla ta nevypočitatelnost vykoupená na úkor toho, že se pak často rekapitulovalo. Obešla bych se bez úplného závěru, ten už byl podle mě lehce přepálený a nebyl potřeba, ale jinak si myslím, že je to docela povedená detektivka, a do další půjdu s chutí.