 |
| zdroj: stastnyblog.cz |
Zmizet jsem zpětně dostala k narozkám a tak jsem se na něj těšila, že jsem se do toho pustila, přestože tu mám pár věcí, kterým končí výpujční lhůta. Knížka je rozdělená na tři povídky -
Zmizel,
Na krátko a
Věneček. Z té první jsem byla unešená, miluju autorčin styl, příběh správně studil, hezky pracovala se všemi postavami - popisovala, nesoudila, nezabředávala do toho...
Zmizel se mi prostě líbilo velmi.
Na krátko bylo taky velmi dobré, ale narozdíl od předchozí už pracovalo s pohledy víc postav, chvílemi jsem si připadala zahlcená, a přiznám se, že jsem celou dobu čekala, až se něco stane, ale tak nějak to vyšumělo do prázdna. Povídka nebyla špatná, jen horší než ta předchozí.
Věneček pro mě nebyl úplně ono. U Petry Soukupové se těžko hledá něco, co by bylo vyloženě špatné, mně se to zatím nepovedlo. Buď se mi to líbí víc nebo míň, ale díky jejímu stylu se mi to líbí vždycky.
Věneček tedy nebyl špatný, ale líbil se mi nejmíň. Z těch vyhnilých Heleniných pocitů mi nebylo vůbec dobře. Každopádně je to pořád hodně dobrá česká próza, byť mým favoritem zůstává
Pod sněhem.
