19. srpna 2017

GLOW: Season 1

| Season 1 | Season 2 | Season 3 |
_______

There are shiny people who have everything, and then there are people like us who have to go to parties with those people and watch them get their pictures taken, and it's not fair. Because we deserve stuff, too.
We deserve attention.



1.01 GLOW - 1.02 Slouch. Submit. - 1.03 The Wrath of Kuntar - 1.04 The Dusty Spur - 1.05 Debbie Does Something - 1.06 This Is One of Those Moments - 1.07 Live Studio Audience - 1.08 Maybe It's All the Disco - 1.09 The Liberal Chokehold - 1.10 Money's in the Chase

zdroj: imdb.com
Ke GLOW mě přivedl tumblr a jelikož mám ráda Netflix, dobovky a Alison Brie (Ruth), nemohla jsem odolat. Může to vypadat, že vzhledem ke spojení osmdesátek a ženské wrestlingové ligy půjde buďto o sexistickou objektifikaci schovanou za historickou věrnost nebo naopak feministickou kritiku sexismu, ale pravda je někde mezi. Liz Flahive a Carly Mensch napsaly (a Jenji Kohan produkovala) seriál, který je nejvíc feministický tím, že ženské postavy řeší svoje vlastní témata, která nijak nesouvisí se stereotypními problémy, které by jim byly přisuzované jinde. Například oplácaná a dle moderních měřítek nepříliš femininní Carmen (Britney Young) řeší věci, které se absolutně netýkají jejího vzhledu nebo její atraktivity pro muže (a ani není lesba), a centrální spor mezi Ruth a Debbie (Betty Gilpin) je prezentovaný spíš optikou přetrženého přátelství než optikou zkaženého manželství, a jejich životy se rozhodně nesmrskly na spor o chlapa.

Postav je v GLOW, ale zároveň mi přijde, že každá má to svoje a pokud nedostala příležitost se rozvinout v této řadě, dostane ji určitě v další. Alison Brie je jako obvykle úžasná a Ruth mě hrozně baví. Není dokonalá, ale dělá, co musí, a dře, aby byla lepší, čímž je mi nesmírně sympatická. Betty Gilpin jsem nesnášela v Masters of Sex a s Debbie jsem to měla střídavě oblačno. Skoro všechny ostatní mám radši než ji, ale zase mám všechny ráda a herecky je Betty Gilpin úžasná.

Výše zmíněná Carmen byla skvělá postava a přála jsem jí ten triumf ve finále. S Bashem (Chris Lowell), který mě příjemně překvapil, by byli super pár a doufám, že je v druhé řadě nějak rozvinou. Cherry (Sydelle Noel) jsem chtěla mít ráda, ale nějak jsem se prostě nechytla. Melanie (Jackie Tohn) má podle mě víc potenciálu, než kolik prostoru jí zatím věnovali; Rhonda (Kate Nash) je další z postav, jejíž působení mohlo mít naprosto stereotypní průběh, ale autorky se vydaly úplně naopak, z čehož jsem byla úplně odvázaná. Sheila (Gayle Rankin) byla jedna z těch, co dostaly míň prostoru, ale přiznám se, že mě zajímá asi nejvíc.

Pro Sama Sylviu (Marc Maron), autora takových hlášek jako "It's not about the lie, it's about where the lie takes you." a "Relax, the devil gets all the best lines.", jsem si vyhradila vlastní odstavec. Bylo by totiž hrozně jednoduché zrovna tuto postavu buďto absolutně démonizovat nebo z něj naopak udělat totální Mary Sue, ale nestalo se podle mě ani jedno z toho. Sam je rozhodně sexista a splňuje měřítka hovada z osmdesátek, zároveň ale s herečkami kolem sebe překvapivě jedná jako s lidmi a když je zlý a sprostý, nedělá to protože může nebo protože by mu to dělalo radost a přinášelo uspokojení, ale protože je natolik utahaný životem (který si neustále podělává), že už ani neví jak jinak na to, a ani tak mu to nepomáhá. Rozhodně ho to neomlouvá, ale dělá ho to neuvěřitelně lidského. Hrozně se mi líbí jeho přátelství s Ruth, u kterého se shipper ve mně probouzí, a jsem zvědavá, jak se bude dál vyvíjet jeho vztah s Justine (Britt Baron).

Celkově mě seriál opravdu bavil. Jediné, co bych vyčetla, byl fakt, že epizody trvají jenom půlhodinu, takže za jedno odpoledne bohužel nebylo co dělat. Na druhou stranu ta stopáž určitě taky pomohla tomu, že se pořád něco dělo a rychle to uteklo, aniž by se děj uměle natahoval nebo roztříštil, takže vlastně asi ani nemám co vytknout a jen se těším na druhou řadu.