_______
I don't believe in destiny anymore.
I just believe in taking responsibility for your own happiness.
 |
| zdroj: imdb.com |
Na začátku seriálu jsem tak úplně nevěřila, že to řeknu, ale Paula (Donna Lynne Champlin) se do mého srdce zavrtala pěkně hluboko. Od ženy, co byla v podstatně Rebečin enabler, ale stala někým, kdo se položil do svého života a soustavně si šel za svým cílem, a už jen pro tento vývoj v podstatě vedlejší postavy ten seriál stojí za to sledovat. Valencia (Gabrielle Ruiz) byla moje zlatíčko od začátku, líbilo se mi, že našla štěstí se ženou (ono to vzhledem s její historií s muži vlastně dávalo smysl) a docela překvapivě se mi líbila i ta odhalená love story s otcem Brahem (Rene Gube) - dávalo mi víc smysl, že pak zůstávala tak dlouho s Joshem (Vincent Rodriguez III) - myslela si, že na víc prostě nemá. No a Heather (Vella Lovell) byla naprosto nečekaně ta nejmoudřejší a nejvyrovnanější postava seriálu, byla můj miláček a vždycky bude. Tu vířivku jí přeju.
Co se týče chlapů, tak Josh mě otravoval, jako obvykle, prostě jsem si k té postavě nenašla cestu. U Nathaniela (Scott Michael Foster) mi vadilo, že to bylo tak trochu jeden krok dopředu, dva zpátky, a víceméně s ním opakovali zápletky, jenom aby se nevyvinul moc před ty další dva a mohl tam být ten finálový "napínák", což je dost škoda. A Greg (Skylar Astin)... věděla jsem, že bude přeobsazený, a nemůžu říct, že bych z toho dopředu byla nadšená, ale stejně mě trochu překvapilo, že i když vybrali herce typově i hlasově podobného Santinovi Fontanaovi, ta chemie s Rachel Bloom tam podle mě nebyla a absolutně jsem ztratila schopnost Gregovi fandit. Byť tu změnu herce zapracovali hezky, nefungovalo to pro mě a trochu mi to poslední řadu zkazilo.
Z vedlejších postav se mi líbil AJ (Clark Moore) i ten fakt, že vystřídal Joshe jako Rebečin spolubydlící, to bylo super. Maya (Esther Povitsky), Tim (Michael McMillian) a Jim (Burl Moseley) byli jenom pozadí bez skutečných zápletek, tam není moc o čem mluvit, víceméně se tam posunuli i Darryl (Pete Gardner) s White Joshem (David Hull) - jakmile spolu přestali randit, stalo se z nich víceméně pozadí, což byla škoda.
Potěšilo mě, že přivedli zpátky Audru Levine (Rachel Grate) a že si to s Rebeccou konečně vyříkaly. Doufala jsem, že něco takového přijde, už když byla Audra první, kdo Rebeccu upozornil na to, že se její matka chová divně a nemusí mít čisté úmysly, a jsem moc ráda, že si to nenechali ujít a že ten seriál celkově nelpí na nelogických ženských rivalitách jenom protože jsou zábavné a skutečně nechává svoje postavy přemýšlet nad tím, jestli je jejich nepřítel skutečně ten daný člověk nebo jenom koncept v jejich hlavě či trauma z minulosti.
Co se týče Rebeccy samotné... jak jsem psala už na začátku, "bláznivá" Rebecca byla větší zábava, trvalo mi se přeladit na to, abych s ní sdílela problémy a trápení, které přichází s prací sama na sobě. Hodně ale pomohlo, že jsem se s tím uměla ztotožnit - nemám sice takovou historii nebo hraniční poruchu osobnosti (vlastně jakoukoliv vážnou psychickou chorobu), ale snaha uvědomit si svoje chování - hlavně k sobě - být lepší, míň fixovaná na to, jak si myslím, že by můj život měl vypadat a víc otevřená tomu, co může přinést, to jsou velká témata i pro mě. Svým způsobem jsme to s Rebeccou prožívaly spolu a je neskutečné, že mi tohle dal zrovna televizní seriál.
Co se týče I'm in Love a epizod, které k finále spěly... Myslím, že všichni diváci tak nějak tušili, že kdyby si Rebecca vybrala jednoho z těch tří a naservírovali nám to jako happy end, totálně by to popřelo celý význam seriálu a všechnu tu práci, kterou strávili dekonstrukcí mýtu, že romantická láska je v životě to nejdůležitější, najít si partnera všechno vyřeší a dá našemu životu smysl. Věděla jsem, že to Rachel Bloom prostě nedovolí, takže ta "napínačka" byla celkem zbytečná, ale provedení bylo vlastně hezké a shipper ve mně nakonec taky jásal, protože Rebecca je konečně připravená se zamilovat a Nathaniel je pořád single, takže... Nechte mě snít, ok?
Čtvrtá řada měla pochopitelně spoustu narážek nebo přepracovaných či spíš aktualizovaných původních písní, což bylo upřímně super, protože to ukazovalo, kam se to posunulo. Vypíchnout rozhodně musím No One Else is Singing My Song (přesně ta ironie, kterou na tom seriálu miluju); Time to Seize the Day (extrémně se ztotožňuju); The Cringe (upgradeovaný Monster Mash); I Want to Be a Child Star (savage!); I've Always Never Believed In You; Trapped In a Car With Someone You Don't Want To Be Trapped In a Car With; Forget It; Hungry Vagina Metaphor (protože Riki Lindhome); Hello, Nice to Meet You (Reprise #2); Gratuitous Karaoke Moment; I Hate Everything But You (snad jediný song fejk Grega, který se mi líbil); The Darkness; End of the Movie (Reprise); Real Life Fighting is Awkward; What'll It Be? (Reprise) (ok, tak byly dva); Slow Motion (je to prostě asi moje nejoblíbenější girl squad); JAP Battle (Reprise); There's No Bathroom; a Eleven O'Clock.
Docela mě překvapilo, že to končilo lichou epizodou, protože poslední byla živá show - Yes, It's Really Us Singing: The Crazy Ex-Girlfriend Concert Special! - kterou jsem si upřímně dost užila, hezky si s těmi písničkami hráli, aniž by je vytrhli z toho původního seriálového kontextu, což bych do té doby ani nevěřila, že jde, a okamžitě se mi po tom seriálu začalo stýskat. Jen je škoda, že dostali jen 40 minut, spousta mých oblíbených písniček mi chyběla a zkrácená stopáž těch, co byly, mě mrzela.
Crazy Ex-Girlfriend je prostě okamžitá legenda, kult, a myslím, že k tomuto se skutečně časem vrátím. A i kdyby ne, písničky jsem ještě nepřestala poslouchat, takže je to opravdu stále se mnou. Rachel Bloom je bohyně a Crazy Ex-Girlfriend je jedna z nejlepších věcí, které americká kultura kdy přinesla.
Like I just met Rebecca.
I came to this town to find love, and I did. I love every person in this room. Each and every one of you. [...] And now, for the first time in my life, I can say that maybe I'm finally ready for the other kind of love. You know, the kind we talk about a lot more. And, hell, it might be with someone in this room. But whoever it's with, it won't be 'ending up' with someone, because romantic love is not an ending, not for me or for anyone else here.
It's just a part of your story, a part of who you are."