_______
 |
| zdroj: imdb.com |
Jsem moc ráda, že jsem díky seriálu poznala Rose McIver (Liv) a doufám, že ji brzo uvidím v roli, kde svoje schopnosti pořádně rozbalí. To samé platí pro Davida Anderse (Blaine), někdy bych ho chtěla vidět jako klaďáka nebo aspoň antihrdinu. Líbilo se mi, jak seriál zakončili pro Raviho (Rahul Kohli) a Peyton (Aly Michalka), bylo tam hezky vidět, že není třeba umělé drama, aby pár bavil. Clive (Malcolm Goodwin) byl moje zlato, jsem ráda, že měl happy end.
Major (Robert Buckley) mě nikdy nebavil, jeho vztah s Liv podle mě vyprchal dávno a ta obnovená romance v posledních minutách byla hrozně na sílu. Dona E (Bryce Hodgson) mi bylo líto - tím, jak ho Blaine neustále zesměšňoval a shazoval člověk zapomínal, že by minimálně stejně špatný jako on. Bavilo mě, kolik měl v poslední řadě prostoru.
Dolly Durkins (Jennifer Irwin) byla ze všech těch záporáků zdaleka nejnechutnější - matka, co zavrhne (a zabije) vlastní dítě kvůli slepé víře v to, že cokoliv odlišného od jí samé a jejího způsobu života je špatné, je prostě odporná. Enzo Lambert (John Emmet Tracy) byl chytře vybudovaný záporák, úplně jsem nečekala, že finálový big boss povstane z postavy, která byla od začátku spíš komediálním prvkem, takže za to mají plus. Líbila se mi Charli (Quinta Brunson), škoda, že tam byla tak málo.
Z epizod bych vypíchla Five, Six, Seven, Ate! za tanečníka Raviho; Filleted to Rest, protože znovu vykoukly postavy, na které seriál od první řady zapomněl, a jejichž linie podle mě byla trochu nedořešená; The Fresh Princess, protože se mi výjimečně líbil případ; a Night and the Zombie City, protože hrátky s filtrem v té epizodě byly skvělé.
Jak jsem psala výš, hlavní zápletka měla podle mě dobrý materiál, ale šli na to moc ambiciózně a spousta toho byla odfláklá nebo vyzněla do prázdna. Otec Liv byl zbytečný, poslání zombie mimo Seattle a do bordelu, aby nakazily normální populaci, nemělo žádnou dohru, Boss (Eddie Jemison), do té doby vykreslovaný jako obstojný záporák, taky vyšuměl, chvílemi jsem si ani nebyla jistá, co přesně Seattlu hrozí... V podstatě to ale asi nebylo horší než předchozí sezóny, jen jsem to při finále seriálu sledovala pozorněji.
All's Well That Ends Well působilo spíchlé horkou jehlou, což mě vzhledem k faktu, že věděli, že točí poslední sezónu, docela zklamalo. Časový skok ve chvíli, kdy se sami scénáristicky zahnali do kouta, byl trapný a ve chvíli, kdy jak Peyton, tak Major přežili, už to ani nešlo brát vážně. Uklidit Blainea a Dona E do studny bylo taky dost jednoduché řešení - chápu poetiku toho, že se ti dva odstranili navzájem a skončili zrovna ve studni, ale pro někoho tak výrazného jako Blaine byl ten konec z diváckého hlediska zklamání.
Celkově by se dalo říct, že iZombie zemřelo jak žilo, takže zůstalo konsistentní až do konce, ale pro mě je to další důkaz toho, že procedurály už mě prostě nebaví. Hodně bych se divila, kdyby se mi stýskalo, nicméně ten fakt, že jsem to vydržela až sem a často se na to během těch pěti let těšila, řadí seriál na čestné místo v mém srdci.