_______
 |
| zdroj: imdb.com |
The Plot mě chvíli zmátl, ale rychle jsem se zorientovala. Zápletka mezi sourozenci (Luke Wilson a Christine Woods) byla výborná a zbytek jsem ani omylem nečekala. Animal for Sale byl přesně ten bizár, který od Room 104 očekávám, ale za srdce mě nechytil. Itchy mělo krásně zlověstnou atmosféru a ten konec mě úplně odrovnal.
Rogue byla naprosto perfektní sci-fi postapo povídka a obě dámy (Iyana Halley a Catalina Sandino Moreno) to 100% prodaly. Drywall Guys mě hodně dlouho drželi v napětí, co to vlastně bude, a na konci si mě ten humor našel, byť už jsem to ani nečekala. A New Song mě nebavilo, tak nějak to prošlo úplně mimo mě a nic to ve mně nezanechalo.
Jimmy & Gianni mě taky nebavilo - vypadalo to sice emotivně, ale pořád mi od toho nějak sklouzávala pozornost (i když to mohlo být prostě jen tím, že jsem neměla náladu.) No Hospital mě naopak drželo hodně a povedlo se, přestože mělo jeden z těch konců, u kterých si nejsem jistá, že jsem je správně pochopila, plus Angie Cepeda byla skvělá. Prank Call byla neskutečná epizoda: pořád jsem čekala, kam to vygraduje, ale ten konec jsem nečekala ani omylem. Celkově to bylo krásné šťouchnutí do té zažité mužské představy, že ženy jsou strůjcem všeho zla a muži jen nevinné oběti, jejichž schopnost racionalizovat do obludných rozměrů, aby si ten status udrželi, nezná mezí. Mary Mouser tu zmatenou holku zahrála krásně.
Night Shift byla taková klasická upířina se správně přepálenými efekty a ačkoliv oceňuji ten návrat k začátku žánru, moc jsem si to neužila. Crossroads bylo prakticky geniální a June Squibb naprosto dokonalá, plus ten konec naznačuje možné pokračování příběhu, který bych fakt chtěla vidět. The Specimen Collector mě hodně příjemně překvapilo úžasnou Cobie Smulders a tím poetickým koncem, ale za nejlepší epizodu bych to neoznačila.
Celkově si myslím, že byla tato řada výbornou sbírkou různých žánrů a nálad, kde si to svoje vybere snad každý, a jsem ráda, že dostali čtvrtou řadu.