 |
| zdroj: imdb.com |
Původně jsem zamýšlela sjet všechny čtyři filmy najednou, abych je mohla co nejlépe porovnat, ale začala jsem pozdě a zvládla jsem jen první tři, což je sice škoda, ale pro účely této recenze je zcela dostačující. Ten pokles kvality a hlavně zábavnosti u trojky je znatelný, ale chvilku mi trvalo pochopit, proč mě to baví o tolik míň; přece jen styl humoru, nasázka ani styl vypravování se zase tak moc nezměnily. Až teprve dneska ráno mi to konečně došlo - trojka je prakticky jednička, ale s příliš velkým množstvím postav a bez jakékoliv chemie.
Shrekova cesta s (a cesta k) Artiemu prakticky kopíruje jeho seznámení a hledání cesty k Fioně, jen s tím rozdílem, že zatímco v prvním díle bojuje s představou, že by mohl být milován, ve třetím bojuje s představou, že by mohl být dobrým rodičem. V obou případech je vyvrcholením nedorozumění (byť ve trojce ze Shrekovi strany záměrné) a v obou případech se do toho musí vložit Oslík (a Kocour v botách), aby se všechno vrátilo do normálu. To schéma jako takové ale není problém, problém je za mě to provedení.
Zatímco v jedničce je mezi hlavními postavami chemie a fakt, že i když víme, jak to dopadne, v rozpoložení Shreka a Fiony se natolik vidíme, že s nimi cítíme víc než jsme otrávení předvídatelností děje. Ta zápletka sebeakceptace a následné akceptace lásky, která nám je nabízená, je ale v jedničce vyřešená a ve dvojce ještě utvrzená a místo abychom se ve trojce posunuli dál, řešíme znovu to stejné v bleděmodrém. Navíc se zakomponováním Artušovské legendy podle mě snažili zamaskovat, že s klasickými pohádkami už udělali, co se dalo, a víc z toho nevytřískají, ale zase to byl stejný obsah, jiné balení, navíc kultura amerických středních škol mi brutálně leze na nervy. (Což je ale hlavně můj osobní problém.)
Další věc je, že Fiona byla absolutně vynechaná z jakéhokoliv Shrekova osobního vývoje (což je ve chvíli, kdy se ta věc týká jich obou - což jeho postoj k rodičovství rozhodně je - docela průser) a celkově absolutně odtržená od děje, neměla žádnou vlastní agendu. Ano, vím, že se ty filmy jmenují Shrek a že i v předchozích dvou dílech je vždycky ta zachraňovaná, ale v obou má i tak nějakou rozhodovací moc nad vlastním osudem, tady jen sedí s rukama v klíně (na tu vágně feministickou zásahovou jednotkou princezen jim neskáču, tyhle triky znám a nefungují na mě) a čeká, až se jí Shrek vrátí. Navíc i ve chvíli, kdy je i Krasoňova zápletka propracovanější než ta její... auč. Velmi podobného zacházení se po smrti manžela dočkala její matka; ten fakt, že ji úplně vyřadili z rozhodování o osudu království, kterému roky spoluvládla, a přenesli tu zodpovědnost na borce z bažiny, jenom aby mohl odplout na výpravu, která byla krajně neuspokojivá, pro mě prostě nefunguje.
V neposlední řadě mě mrzí i to, že to přátelství navzdory rozdílnosti povah, které představovali Oslík a Shrek, se tak nějak přeneslo na Oslíka a Kocoura v botách, přestože děj představil situaci, ve které by Shrekovi mnohem víc než nesmyslná výprava za Artiem pomohla zápletka s Oslíkem, který už má zkušenosti v situaci, do které Shrek teprve vstupuje. Ano, vím, že je to film primárně pro děti a ano, vím, že tam nějaká výprava být musela, ale myslím si, že kdyby to postavili na vztahu Shreka a Fiony a Shreka a Oslíka - kdyby to zkrátka rozvíjeli a ne resetovali - vykašlali se na nějakou linii s Artiem a víc se věnovali té Krasoňově, která byla vlastně docela promyšlená, v realitě filmu dávala smysl a logicky vystupovala z Krasoňova charakteru (plus Perníčkovo PTSD? geniální!), bylo by to mnohem lepší.
Ani to super obsazení to pro mě nezachránilo; Mike Myers (Shrek), Cameron Diaz (Fiona), Eddie Murphy (Oslík), Antonio Banderas (Kocour v botách), Julie Andrews (královna Lillian) a Rupert Everett (Krasoň) doplnění Justinem Timberlakeem (Artie), Amy Poehler (Sněhurka), Mayou Rudolph (Locika), Amy Sedaris (Popelka) a Johnem Krasinskim (Lancelot) docela hezky ilustrují, že špatný scénář je špatný scénář a nedá se zamaskovat.
Shrek the Third je jeden z těch filmů, u kterých si sice uvědomuju, že je to pohádka pro děti, ale zároveň si nedokážu zabránit nebýt nespokojená s informacemi, které podprahově vysílá, a co pro ovlivnitelné dětské mozky normalizuje. Kromě toho je to podle mě slabě a nešikovně postavený příběh, který by nefungoval ani samostatně, a spojení s dvěma podle mě skvělými předchozími díly mu jenom ubližuje.
Teď se fakt děsím čtverky.