Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street (2007)

"There's little point in dwelling on the past."

zdroj: imdb.com

IMDb. Na Sweeneyho Todda jsem dostala chuť během sledování Sleepy Hollow (atmosféra obou filmů je téměř totožná) a jelikož mi v tom nikdo nezabránil, pustila jsem si to. Byla jsem upřímně zvědavá, jak na ten film budu reagovat, protože když jsem ho roky zpátky viděla, bylo to nějak poměrně záhy po návštěvě muzea v Osvětimi a celý ten úhel s házením lidí do pecí mi nedělal dobře natolik, že mi to ten film poměrně pokazilo.

Záznam původního muzikálu jsem nikdy neviděla, žádnou písničku neslyšela (fakt, že je to podle muzikálu, mi snad odhalil až Castle, pokud si správně pamatuju), takže adaptaci hodnotit nemůžu a hudba mě nezaujala natolik, abych se to chystala měnit. Atmosféra je ponurá, jak jsem naznačila výše, a ještě ji umocňuje studený temný filtr, se kterým je film točený. Ten ale bohužel udělal i to, že (aspoň v mé kopii filmu) krev byla spíš oranžová než červená a veškeré násilí tak působilo spíš groteskně než děsivě - a ne tím správným způsobem.

Když teď nad tím přemýšlím, dost mi to připomíná Carnival Row: bylo to tak urputně temnotemné a přesycené násílím bez jediné světlé dějové linie, že tam nebylo co prožívat. Uvědomuju si, že to měl být slasher a že je zbytečné hledat v tom hloubku, ale jak není komu fandit a na co se emocionálně napojit, je to pro mě prostě úplně prázdné, nemůžu si pomoct. Děj mi po shlédnutí v dospělosti neodhalil žádné nuance, byl přesně tak přímočarý a povrchní, jak si pamatuju, takže jediný klad, kterým jsem v tom našla, byly kostýmy Colleen Atwood - jako vždycky dokonalé, hlavně garderóba Lovett.

Johnny Depp (Sweeney Todd) tady oproti svým ostatním rolím neměl co hrát, ale Helena Bonham Carter (Lovett) dokázala poměrně přímočarou úlohu proměnit ve zlato - zvlášť ve Lovettině toužení po Toddovi ("but a seaside wedding could be devised / me rumpled bedding legitimized" je geniální linka). Alan Rickman (soudce Turpin) a Timothy Spall (Beadle) byli dokonale odporní, Sacha Baron Cohen (Pirelli) i Ed Sanders (Tobias) příjemně překvapili. Jayne Wisener (Johanna), Laura Michelle Kelly (Lucy) a Jamie Campbell Bower (Anthony) vlastně ani nehráli postavy, ale dějové prostředky, a víceméně mi lezli na nervy. Na Johanně a Anthonym měli příležitost to trochu pozvednout, ale místo toho to byla doslova nejpitomnější část příběhu.

Jak jsem psala výš, při první sledování mi film zkazily nepříjemné asociace, takže jsem do něj docela vkládala naděje, ale očividně to byla chyba. Vypadá to, že ten pokles kvality Burtonových filmů začal dřív než v roce 2010, kam jsem ho původně zařazovala.