 |
| zdroj: imdb.com |
Knižní předlohu Sto jedna dalmatinů jsem nikdy nečetla, původní disneyovku s největší pravděpodobní nikdy neviděla a z hrané verze si pamatuju jenom fakt, že tam hraje Hugh Laurie - příběh znám prakticky jenom díky knížce převyprávěných Disney filmů - takže mi dost pravděpodobně unikají detaily, nicméně neuměla jsem si představit, jak můžou Cruellinu touhu po kožichu ze štěnat udělat vysvětlitelnou a vůbec stravitelnou pro západní společnost, která nejen, že nepovažuje psy za dobytek, ale celkově pomalu odstupuje od dělení zvířat na mazlíčky a dobytek. A nebyla jsem jediná, protože ta nejčastější teorie, kterou jsem na internetu viděla, byla ta lehce ironická, že to dají "na Batmana" a řeknou nám, že Cruelliny rodiče zabili dalmatini.
Po shlednutí musím konstatovat, že scénáristé si to taky zjevně neuměli představit, protože za celý film neudělali nic, co by nějak vysvětlilo Cruellino chování v původním příběhu, ke kterému má být Cruella prequel - z mého pohledu dokonce udělali pravý opak - a že k mému překvapení dalmatini skutečně zabili Cruellinu matku. Navzdory všemu, co jsem právě napsala, se mi příběh filmu jako takový líbil. Držel pohromadě, pointu, skvělou gradaci a dotažené postavy, kterými uměl i překvapit. Prakticky to jediné, co se mi skutečně nelíbilo, byl fakt, že hlavní hrdinka mohla a možná asi i měla být prakticky kdokoliv jiný. Známé postavy sice měly správná jména, ale žádná z nich nebyla blízko předloze (aspoň myslím), a nebýt Ponga a Perdity ve scéně mezi titulkami, nebyla by tam žádná hmatatelná spojnice s původním příběhem. (Plus jestli jsem to správně pochopila, Pongo a Perdita pocházeli oba z vrhu od Genghis, což z nich dělá sourozence... což asi není dobrá zpráva pro těch budoucích 101 dalmatinů, ne?)
Emma Stone (Estella) pro mě byla hlavním lákadlem a byla fakt skvělá, věřila jsem jí to "šílenství" i střízlivé polohy a Estella mi byla většinu filmu upřímně sympatická. Jasper (Joel Fry) a Horace (Paul Walter Hauser) byli povýšení, místo komických a neschopných nohsledů se jevili velmi plasticky a lidsky a přitom stále bavili. Velké plus měli za to, že tam netlačili žádnou romantickou linku mezi nimi a Estellou a místo toho zachovali tu dynamiku nazelené rodiny, to se mi hodně líbilo. John (Mark Strong) příjemně překvapil, zmátli mě obsazením a výsledek byl podle mě povedený. Artie (John McCrea) byl fajn, ale nejsem si jistá, proč o něm tvrdí, že byl první otevřeně homosexuální Disney postava - netvrdili to stejné o LeFouovi čtyři roky zpátky? (Byť teda chápu, proč počítají s tím, že na LeFoua všichni zapomněli, protože jediný indikátor jeho homosexuality bylo obsazení a queerbaiting v PR.)
Anita (Kirby Howell-Baptiste) a Roger (Kayvan Novak, kterého jsem absolutně nepoznala) byli velmi na pozadí, ale pokud budou pokračovat dál (na což nevím, jestli jsem nebo radši nejsem zvědavá), mají na čem stavět v jejich vztahu s Cruellou, což je super. Emmu Thompson (Baronka von Hellman) jsem si nechala nakonec, protože byla zkrátka a dobře dokonalá. Nebudu se tvářit, že nejsem zaujatá, protože Emmu Thompson nekriticku miluju a nikdy jsem se tím netajila, ale její baronka uměla být neskutečně děsivá - taková Miranda Priestly nakřízená se zlými macechami ze starých pohádek - a zároveň dokonale komická. (Get you a girl who can do both.) Neskutečně jsem si ji užila.
Pravděpodobně nikoho nepřekvapí, že nejvíc jsem si užila výtvarnou stránku filmu - kostýmy byly skvělé samy o sobě, ale zasazené do barevné kompozice filmu, pečlivě vybraných interiérů a exteriérů, které za každých okolností dotvářely atmosféru, byly skutečně působivé. Vizálně jsem si film nesmírně užila. Bavil mě i soundtrack - byť na naflákání osmdesátkových hitů do playlistu nebylo ve vší upřímnosti nic převratného - cokoliv, co přinese novou písničku od Florence and the Machine, má u mě body.
Celkově se mi to jako samostatně stojící příběh hodně líbilo, ale jako prequel ke 101 Dalmatians to buď nechápu nebo to nefunguje.