_______
“Why waste your time being good when you could just be good at what you're good at?”
 |
| zdroj: mediagoodies.com |
Jako celek z toho vůbec mám pocit jako ze špatně napsaného fanfiku, jehož autor
Eve (Sandra Oh) začala řadu v rozpoložení, které s přimhouřenýma očima ještě dávalo nějaký smysl, ale od její první interakce s Villanelle (Jodie Comer) jsem z toho začala mít špatný pocit a ten už se nevytratil. Přišlo mi, že celou dobu procházela osobním vývojem, kterým už buď dávno prošla nebo kterým mohla procházet vedle Villanelle, a její linka mi kolem a kolem přišla úplně prázdná. O té stupidní symbolice znovuzrození, kterou jsem tam vůbec neviděla, rozsáhle mluvit nehodlám. Zmínim ale Yusufa (Robert Gilbert), jehož přítomnost, ačkoliv oku lahodící, byla absolutně zbytečná. Ta paralela, která mezi ním a Eve měla být a kterou jí měl vést, nedávala smysl, a zabíral místo, které tam mohla mít Villanelle.
Villanelle to měla s celou tou křesťanskou linkou dost podobné (jediná dobrá věc na tom byla Ježíš Villanelle); na jednu stranu to byl extrém, do kterého by Villanelle šla, na druhou stranu to mělo skončit tím křtem, táhlo se to zbytečně dlouho, Villanelle udělalo nepochopitelně ještě surovější, než byla, a k ničemu to nebylo. Ten "románek" s Gunn (Marie-Sophie Ferdane) už dokážu spíš pochopit, ale jsem si celkem jistá, že tam byl jen, aby tam byl, nic na charakterizaci Gunn nedávalo smysl a celkově to byla divná volba, pálit čas zrovna na této podzápletce.
S Hélène (Camille Cottin) už to bylo zajímavější (patrně protože byla už dávno charakterizovaná a a její místo v příběhu bylo jasné), ale přežila na můj vkus moc dlouho a byť jsem vděčná za ty scény s Eve (ta vana byla geniální), asi bych se bez nich obešla výměnou za to, že ta série bude dávat smysl a bude napráskaná akcí. Pam (Anjana Vasan) se mi snad jako jediná z těch nových postav líbila, dokonce mi i dávalo smysl, proč tam byla, ale mnohem víc by se mi líbilo, kdyby ji Eve dostala na svou stranu a kdyby ji nenechali zabít Fernandu (Monica Lopera), to bylo vzhledem k jejímu konci totálně samoúčelné a sebralo mi ten dobrý pocit z toho, že od toho všeho mohla odejít.
Původně jsem netušila, jaký význam má ta častá přítomnost Konstantina (Kim Bodnia), ale finále mi objasnilo, že musel být na scéně, aby mohl zemřít. Ne, že by mi ho bylo nějak zvlášť líto, viktimizoval skoro všechny ženy ve svém okolí včetně dcery a Villanelle a jeho "výchova" se přímo podílela na faktu, že nebudou nikdy schopné žít normální život, ale ničemu to nesloužilo a nemyslím, že to byla taková ta "tahle smrt k ničemu není, abychom ukázali, jak je násilí zbytečné" smrt, byl to prostě špatně napsané. Za samotné provedení jeho smrti ale mají plus, docela jsem se zasmála.
Paradoxně jediný, jehož cesta dávala tuto řadu smysl, byla Carolyn (Fiona Shaw) a to čistě protože po smrti Kennyho (Sean Delaney) a vykopnutí od MI6 byla divoká karta, se kterou si mohli dělat, co chtějí, což taky udělali. Překvapením byly ty flashbacky do 1979, k setkání Carolyn a Konstantina a vzniku původní The Twelve, zaprvé protože netuším, proč se muselo něco, co nikdo nepotřeboval vědět, osvětlit zrovna teď, na cílové rovince, a zadruhé protože tahle informace kromě trochu naštvané Eve totálně zapadla, ale dává to smysl ve chvíli, kdy víme, že Neal ani na vteřinu nevěděla, co dělá. Nebudu ale tvrdit, že mě Don't Get Attached nebavilo a body měli hlavně za mladou Carolyn (Imogen Daines), která Fionu Shaw vystihla dokonale.
O samotném finálě už jsem se rozpovídala na začátku, ale kromě toho všeho, co už jsem zmínila, bych ještě ráda vypíchla dvě věci: zaprvé, nikdy nečekala happy end v tom pravém slova smyslu; i kdyby ani jedna z nich nezemřela, mluvíme tady o vzájemné posedlosti mezi děsivě efektivním a vynalézavým nájemným vrahem se seznamem hříchů, který efektivně neodčiní ani scénárista Marvelu, a ženou, která v rámci jejího pronásledování pohřbila celý svůj dosavadní život a přetrhala všechny zdravé vazby. Nikdy to nemohlo dopadnout dobře. Osobně jsem čekala, že buď dostojí názvu nebo udělají jeden z těch konců, který na první pohled působí idylicky, ale na druhý je z toho úzko (jako třeba Masters of Sex), ale i s tím rozpětím, které jsem jim dala, mě zvládli zklamat, a tentokrát to neberu na sebe.
A za druhé, i když odhlédneme od obsahu, tak to nebylo dobré finále ani technicky; tempo bylo vleklé (dívala jsem se na poslední dvě epizody zároveň a až do posledních scén nebyl vidět rozdíl), všechno bylo naňahňané až na konec, který doslova usekli, a to už ani nemluvím o tom, že Eve stráví celou řadu pátráním po The Twelve, dokonce jednoho člena sama zavraždí, zatímco se Villanelle hledá, a nakonec během Villanellina řádění (mimochodem byla sama na dvancáct extrémně nebezpečných lidí; Villanelle je sice BAMF, ale tohle bylo drobet nadsazené i na ni) vesele křepčí na parketu svatby, která neměla jiný význam, než udělat tu stupidní symboliku, kterou jsem zaprvé vůbec nechytila a zadruhé byla totálně nemístná, a vůbec se toho nezúčastní.
Nerozumím tomu, jak může mít někdo dvacet čtyři epizod, na kterých se nejen dá, ale v tomto kontextu musí dějově stavět, a přijde s něčím tak totálně samoúčelným a míjejícím tón i rytmus celého seriálu. A ještě míň rozumím tomu, jak se to mohlo stát u něčeho, na co má dohlížet Phoebe Waller-Bridge. Finálová řada Killing Eve je čiré zklamání a já jen doufám, že mě to do budoucna neodradí si seriál zopakovat.