_______
 |
| zdroj: rottentomatoes.com |
Ještě než začnu komentovat epizody, musím zmínit obsazení a to především absenci Billa Hadera. Vím, že nebyl už v minulé řadě, ale tady jsem si jeho absence skutečně všimla a ta chemie, kterou má s Fredem Armisenem a která mě na seriál nalákal v první řadě, mi docela chyběla. Naštěstí nechyběl ani Fred Armisen ani Helen Mirren, takže tu Documentary Now! atmosféru to pořád mělo.
Soldier of Illusion mělo přesně tu bizarní premisu, o které jsem mluvila v úvodu, a smála jsem se od začátku do konce. Alexander Skarsgård (Rainer Wolz) mě upřímně překvapil, zatím jsem ho neviděla v komediální roli a šlo mu to náramě. Two Hairdressers in Bagglyport byla rozhodně moje nejoblíbenější epizoda vůbec; Cate Blanchett (Alice) byla fantastická už v minulé řadě, takže jsem v ní měla důvěru, ale dostali mě nejen s absolutně jinou postavou, ale i faktem, že byla absolutně uvěřitelná. Je to fakt herečka s velkým H.
How They Threw Rocks pro mě byla nejslabší epizoda sezóny. Premisa byla opět dokonale bizarní, ale tak nějak mě to nedrželo, byť světlé momenty tam byly. (When he finished, I turned to Garth, and I said, "It's not a poem. It's an elegy." - And I said, "Shut the fuck up, will you? Just for once, shut the fuck up, watch what's happening, and don't comment on it!") My Monkey Grifter pro mě fungovala především díky Jamiemu Demetriou a jeho schopnosti prodat toho idiota, co hrál, s absolutní upřímností. Trouver Frisson mě trochu zklamalo, protože jsem líná číst titulky a epizoda byla ve francouštině, ale protože byla poslední a jen dvacet minut, přemohla jsem se a nelitovala. Fantastický přednes (Liliane Rovere), geniální závěr. Hodně příjemné překvapení.
Celkově mi čtvrtá - pardon, padesátá třetí - řada Documentary Now! fakt sedla a upřímně doufám, že bude další.