 |
| zdroj: imdb.com |
IMDb. Mám teď trochu náročnější období – jedno z těch, u kterých jediná cesta ven vede skrz – a potřebovala jsem pomoc si trochu pobrečet. The Wild Robot mi doporučila kamarádka s tím, že probrečela většinu filmu, a to rozhodně nebyla klamavá reklama. První slzy mi spadly už v 31. minutě a odtud dál to bylo jenom horší. Takhle to trochu zní, že to byla hrozná drasťárna, ale opak je pravdou, byl to jeden z nejpozitivnějších filmů, které jsem za poslední dobu viděla.
Abych byla fér, The Wild Robot mělo velmi malou šanci mě zklamat – mám ráda animáky, mám ráda sci-fi a jako hrdý Čech (ne nácek) mě vždycky potěší každá zahraniční narážka na českou kulturu (v tomto případě samozřejmě R.U.R.) – ale to dojetí, které jsem při jeho sledování cítila, si poctivě odpracoval. Nebudu se tvářit, že to byl super originální příběh – pořád říkám, že žijeme v roce 2025, originální nápady prakticky neexistují (a když, rozhodně vám k nim nepomůže glorifikovaná T9 v podobně generativní „AI“) a všechno je to o provedení – ale měl srdce a působil na mě dojmem, že všichni, co se na něm podíleli, si to mysleli taky.
Jakkoliv divně to zní, v Roz (Lupita Nyong'o) jsem se docela našla – obě jsme musely prolomit svoje naprogramování, abychom se našly, a naučit se věřit si, že jednáme správně, ačkoliv nám okolí říká opak. Fink (Pedro Pascal) byl všechno, co jsem od animované lišky čekala, a jeho dějová trajektorie nebyla nijak překvapivá, ale stejně mě bavila. Brightbill (Kit Connor / Boone Storme) byl ten typický americký „underdog“, ale já na tyhle zápletky slyším, takže si nestěžuju.
V dalších rolích mě příjemně překvapili Catherine O'Hara (Pinktail), Bill Nighy (Longneck), Mark Hamill (Thorn) a hlavně Matt Berry (Paddler), kterého jsem z nich jako jediného poznala a to okamžitě – zaprvé, protože miluju jeho hlas a zadruhé, protože Paddler byl přesně jeho typ postavy.
Kromě příběhu si vypíchnout určitě zaslouží i animace: na první pohled jsem poznala, že je to trochu jiné – byť jsem si nejdřív myslela, že je to tím, že nemám brýle – a efekt vodovek tomu příběhu sedl jak prdel na hrnec. The Wild Robot je v jádru celkem obyčejný animák, ale každá jeho část – animace, scénář, obsazení – byly tak dobře provedené, že celek prostě funguje nejen jako film, ale i jako fantastická zápletka si pořádně, zdravě poplakat. Tenhle jde určitě do sbírky.
Abych byla fér, The Wild Robot mělo velmi malou šanci mě zklamat – mám ráda animáky, mám ráda sci-fi a jako hrdý Čech (ne nácek) mě vždycky potěší každá zahraniční narážka na českou kulturu (v tomto případě samozřejmě R.U.R.) – ale to dojetí, které jsem při jeho sledování cítila, si poctivě odpracoval. Nebudu se tvářit, že to byl super originální příběh – pořád říkám, že žijeme v roce 2025, originální nápady prakticky neexistují (a když, rozhodně vám k nim nepomůže glorifikovaná T9 v podobně generativní „AI“) a všechno je to o provedení – ale měl srdce a působil na mě dojmem, že všichni, co se na něm podíleli, si to mysleli taky.
Jakkoliv divně to zní, v Roz (Lupita Nyong'o) jsem se docela našla – obě jsme musely prolomit svoje naprogramování, abychom se našly, a naučit se věřit si, že jednáme správně, ačkoliv nám okolí říká opak. Fink (Pedro Pascal) byl všechno, co jsem od animované lišky čekala, a jeho dějová trajektorie nebyla nijak překvapivá, ale stejně mě bavila. Brightbill (Kit Connor / Boone Storme) byl ten typický americký „underdog“, ale já na tyhle zápletky slyším, takže si nestěžuju.
V dalších rolích mě příjemně překvapili Catherine O'Hara (Pinktail), Bill Nighy (Longneck), Mark Hamill (Thorn) a hlavně Matt Berry (Paddler), kterého jsem z nich jako jediného poznala a to okamžitě – zaprvé, protože miluju jeho hlas a zadruhé, protože Paddler byl přesně jeho typ postavy.
Kromě příběhu si vypíchnout určitě zaslouží i animace: na první pohled jsem poznala, že je to trochu jiné – byť jsem si nejdřív myslela, že je to tím, že nemám brýle – a efekt vodovek tomu příběhu sedl jak prdel na hrnec. The Wild Robot je v jádru celkem obyčejný animák, ale každá jeho část – animace, scénář, obsazení – byly tak dobře provedené, že celek prostě funguje nejen jako film, ale i jako fantastická zápletka si pořádně, zdravě poplakat. Tenhle jde určitě do sbírky.