 |
| zdroj: imdb.com |
IMDb. Ohledně třetího "Kingsmana" jsem od začátku měla rozporuplné pocity. Zatímco jednička je podle mě fantastický film, dvojka bohužel potvrdila pravidlo, že pokračování velmi často nedopadají dobře a jen představa trojky mě trochu děsila. Když jsem se dozvěděla, že půjde o prequel, změnila jsem trochu názor a obsazení mi to prodalo. Z výsledku jsem vyloženě zklamaná.
Nebudu se tajit tím, že detaily o filmu jsem si nezjistila (jelikož mám tendence zklamávat se vlastním očekáváním), viděla jsem jeden trailer a ještě v kině jsem si myslela, že půjde o mládí Harryho Harta (Colin Firth). Teprve tam jsem pochopila, že film jde ještě dál do minulosti a popisuje počátek celé tajné služby, což mi přišlo vlastně ještě lepší. Upřímně jsem si užívala jak známé lokace z původního filmu, ať už šlo o panství Oxfordů nebo interiér krejčovství Kingsman, tak hrátky s klíčovými hláškami jako "Oxfords, not rogues" místo "oxfords, not brogues". Zklamali mě ale s "manners maketh man", absolutně nedokážu pochopit, proč to dali do pusy záporákovi.
A to nebylo zdaleka jediné zklamání. Retrospektivně se děj zná poměrně přímočarý: tajné společenství problematických historických osobností vedené tajemným Pastýřem dělá všechno možné, aby bylo Spojené království během 1. světové války poraženo Německem, a někdo tomu samozřejmě musí zabránit. Ten někdo je vévoda z Oxfordu (Ralph Fiennes), veterán proměněný na pacifistu, a jeho do války nadšený syn Conrad (Harris Dickinson). Mnohem později, než na to podle mě mělo dojít, se dozvíme, že Oxford, Conradova ostrostřelecká chůva Polly (Gemma Arterton) a komorník Shola (Djimon Hounsou) vytvořili síť informátorů mezi služebnictvem prakticky po celém světě a díky tomu získávají informace, které pomáhají Pastýřovy plány mařit, a tak dál a tak dál až k finální konfrontaci.
Použití historických postav jsem si docela užila, protože mám zaprvé ráda alternativní reality a za druhé to udělali způsobem, který odměnil každého, kdo kdy otevřel aspoň učebnici dějepisu; minimálně kingsmanovsky naprosto fantastická pasáž s Rasputinem (Rhys Ifans) se krásně držela té známé populární Jusupovy pohádky. Kromě celkového tempa a nevyváženosti filmu (a faktu, že snad kromě pasáže v Rusku a kousku s letadlem/závěrečné konfrontace na tom nic ani nepřipomínalo Kingsman) pro mě hlavním problémem filmu byl ten zbytečný důraz na scény z fronty, které byly skutečně na hony vzdálené tomu hyperbolickému, nevážnému násilí z prvního filmu. Fakt, že zrovna tento moment si vybrali k té obligátní šokující smrti - nebudu lhát, že mě nezaskočila, a že celkově nebyla zvládnutá mnohem lépe než ve dvojce - udělal celou věc ještě těžší.
S tím souvisel smutný příběh Oxfordova charakterového vývoje. Na začátku zaujímá osvěžující pozici pacifisty, který se na majestát Britského impéria a vlastní status šlechtice dívá se skepsí hraničící antimonarchismem, což je v přímém kontrastu s postojem syna Conrada, na kterého silně působí válečná propaganda a jí vyvolaný sociální tlak. Oxford si vybírá bojovat pomocí špionáže, protože násilí a zvlášť to hromadné dělá všechno horší. Po smrti syna a obligátní sebelítostné alkoholické epizodce, ve které Polly získá svou druhou charakteristiku (kromě toho, že umí střílet, je i bouchnutá do Oxforda) ale úplně otočí, násilí najednou dává smysl, čím víc hlav se kutálí, tím líp, koneckonců je třeba ochránit monarchii a Conrad by byl pyšný. Fakt, že Conrad na frontě změnil názor, by to celé dělal krásně srdcervoucí, kdyby to nebylo tak otřesně umělé a pitomé. Místo těch vzhletných slov o vlasti a dělání správné věci měli nechat Oxforda, aby se prostě jen mstil.
Co se týče záporáka - Pastýře - tam jsem byla spokojená, byť jeho identita, kterou poctivě celý film tajili, byla minimálně od poloviny jasná - dá se čekat, že když původně výrazná postava jako kapitán Morton (Matthew Goode) beze slova zmizí, aniž by ukázali její smrt, bude to nějak souviset s jedinou postavou, jejíž obličej neukázali. Mnohem víc mě ale uhranuli s výše zmíněným Rasputinem (Rhys Ifans), ta scéna s léčbou Oxfordovy nohy a celá následující část byly naprosto brilantní, Rhys Ifans si to skutečně užil a já si to užila s ním. Ten zbytek nedostal víceméně žádný prostor, což je vzhledem k obsazení škoda, minimálně Daniel Brühl (Erik Jan Hanussen) by klidně unesl víc prostoru a vepsat do děje Matu Hari (Valerie Pachner) a nic moc s ní neudělat je taky škoda. Zkrátka a dobře, kdyby si místo těch scén z fronty vzali inspiraci z počítačových her a nechali je odbourávat bosse za bossem až k Pastýřovi, možná bych si ten film užila mnohem víc.
Hlavní obsazení bylo brilantně vybrané; Ralph Fiennes se pár let zpátky rozhodl, že druhou polovinu své kariéry stráví jako poslední akční hrdina, a já mu fandím, takovou krizi středního věku si nechám líbit. Byť se mi Oxfordova trajektorie nelíbí, zahraná a prožitá byla krásně, ale po těch letech od Ralpha Fiennese nic jiného ani nečekám. Gemmu Arterton (Polly) miluju, takže jsem těžko snážela, jak plochá její postava byla (viz výše) tím spíš, že když Polly dostala prostor, byla BAMF. Dává naprostý smysl, že zrovna ona byla vůbec první Galahad. Djimon Hounsou (Shola) si zahrál asi stejně a viděla bych ho spíš na Lancelota než na Merlina, ale svoje místo si rozhodně vybojoval. Charles Dance (Kitchener) překvapil, to bylo snad poprvé, co jsem ho viděla hrát někoho, kdo nebyl prvoplánový záporák, a potěšil Stanley Tucci, byť tam byl jen chviličku.
Čestné místo v této recenzi patří velkému herci malých rolí Tomovi Hollanderovi, který si střihl jak krále Jiřího V., tak císaře Viléma II. a cara Mikuláše II., což byl podlě mě z hlediska castingu geniální tah. V roli anglického krále dokonce dostal i hezký prostor, byť skřípu zuby z faktu, že z něj udělali Percivala, podle mě moc nedává smysl, aby byl sám král součástí organizace, která se jmenuje Kingsman, ale ve finále je to na téhle selance to nejmenší. (Tom Hollander³ v titulkách mě pobavil, to se jim povedlo.)
Z kina jsem odcházela zklamaná, ani mezititulková scéna to nevylepšila, právě naopak: z představy dalšího filmu v tomto duchu jsem dostala kopřivku. Zkrátka a dobře, ten film se na prequel něčeho, kde vybuchují hlavy do rytmu Give It Up bral hrozně vážně a to je v případě Kingsman ten největší hřích ze všech.
Nebudu se tajit tím, že detaily o filmu jsem si nezjistila (jelikož mám tendence zklamávat se vlastním očekáváním), viděla jsem jeden trailer a ještě v kině jsem si myslela, že půjde o mládí Harryho Harta (Colin Firth). Teprve tam jsem pochopila, že film jde ještě dál do minulosti a popisuje počátek celé tajné služby, což mi přišlo vlastně ještě lepší. Upřímně jsem si užívala jak známé lokace z původního filmu, ať už šlo o panství Oxfordů nebo interiér krejčovství Kingsman, tak hrátky s klíčovými hláškami jako "Oxfords, not rogues" místo "oxfords, not brogues". Zklamali mě ale s "manners maketh man", absolutně nedokážu pochopit, proč to dali do pusy záporákovi.
A to nebylo zdaleka jediné zklamání. Retrospektivně se děj zná poměrně přímočarý: tajné společenství problematických historických osobností vedené tajemným Pastýřem dělá všechno možné, aby bylo Spojené království během 1. světové války poraženo Německem, a někdo tomu samozřejmě musí zabránit. Ten někdo je vévoda z Oxfordu (Ralph Fiennes), veterán proměněný na pacifistu, a jeho do války nadšený syn Conrad (Harris Dickinson). Mnohem později, než na to podle mě mělo dojít, se dozvíme, že Oxford, Conradova ostrostřelecká chůva Polly (Gemma Arterton) a komorník Shola (Djimon Hounsou) vytvořili síť informátorů mezi služebnictvem prakticky po celém světě a díky tomu získávají informace, které pomáhají Pastýřovy plány mařit, a tak dál a tak dál až k finální konfrontaci.
Použití historických postav jsem si docela užila, protože mám zaprvé ráda alternativní reality a za druhé to udělali způsobem, který odměnil každého, kdo kdy otevřel aspoň učebnici dějepisu; minimálně kingsmanovsky naprosto fantastická pasáž s Rasputinem (Rhys Ifans) se krásně držela té známé populární Jusupovy pohádky. Kromě celkového tempa a nevyváženosti filmu (a faktu, že snad kromě pasáže v Rusku a kousku s letadlem/závěrečné konfrontace na tom nic ani nepřipomínalo Kingsman) pro mě hlavním problémem filmu byl ten zbytečný důraz na scény z fronty, které byly skutečně na hony vzdálené tomu hyperbolickému, nevážnému násilí z prvního filmu. Fakt, že zrovna tento moment si vybrali k té obligátní šokující smrti - nebudu lhát, že mě nezaskočila, a že celkově nebyla zvládnutá mnohem lépe než ve dvojce - udělal celou věc ještě těžší.
S tím souvisel smutný příběh Oxfordova charakterového vývoje. Na začátku zaujímá osvěžující pozici pacifisty, který se na majestát Britského impéria a vlastní status šlechtice dívá se skepsí hraničící antimonarchismem, což je v přímém kontrastu s postojem syna Conrada, na kterého silně působí válečná propaganda a jí vyvolaný sociální tlak. Oxford si vybírá bojovat pomocí špionáže, protože násilí a zvlášť to hromadné dělá všechno horší. Po smrti syna a obligátní sebelítostné alkoholické epizodce, ve které Polly získá svou druhou charakteristiku (kromě toho, že umí střílet, je i bouchnutá do Oxforda) ale úplně otočí, násilí najednou dává smysl, čím víc hlav se kutálí, tím líp, koneckonců je třeba ochránit monarchii a Conrad by byl pyšný. Fakt, že Conrad na frontě změnil názor, by to celé dělal krásně srdcervoucí, kdyby to nebylo tak otřesně umělé a pitomé. Místo těch vzhletných slov o vlasti a dělání správné věci měli nechat Oxforda, aby se prostě jen mstil.
Co se týče záporáka - Pastýře - tam jsem byla spokojená, byť jeho identita, kterou poctivě celý film tajili, byla minimálně od poloviny jasná - dá se čekat, že když původně výrazná postava jako kapitán Morton (Matthew Goode) beze slova zmizí, aniž by ukázali její smrt, bude to nějak souviset s jedinou postavou, jejíž obličej neukázali. Mnohem víc mě ale uhranuli s výše zmíněným Rasputinem (Rhys Ifans), ta scéna s léčbou Oxfordovy nohy a celá následující část byly naprosto brilantní, Rhys Ifans si to skutečně užil a já si to užila s ním. Ten zbytek nedostal víceméně žádný prostor, což je vzhledem k obsazení škoda, minimálně Daniel Brühl (Erik Jan Hanussen) by klidně unesl víc prostoru a vepsat do děje Matu Hari (Valerie Pachner) a nic moc s ní neudělat je taky škoda. Zkrátka a dobře, kdyby si místo těch scén z fronty vzali inspiraci z počítačových her a nechali je odbourávat bosse za bossem až k Pastýřovi, možná bych si ten film užila mnohem víc.
Hlavní obsazení bylo brilantně vybrané; Ralph Fiennes se pár let zpátky rozhodl, že druhou polovinu své kariéry stráví jako poslední akční hrdina, a já mu fandím, takovou krizi středního věku si nechám líbit. Byť se mi Oxfordova trajektorie nelíbí, zahraná a prožitá byla krásně, ale po těch letech od Ralpha Fiennese nic jiného ani nečekám. Gemmu Arterton (Polly) miluju, takže jsem těžko snážela, jak plochá její postava byla (viz výše) tím spíš, že když Polly dostala prostor, byla BAMF. Dává naprostý smysl, že zrovna ona byla vůbec první Galahad. Djimon Hounsou (Shola) si zahrál asi stejně a viděla bych ho spíš na Lancelota než na Merlina, ale svoje místo si rozhodně vybojoval. Charles Dance (Kitchener) překvapil, to bylo snad poprvé, co jsem ho viděla hrát někoho, kdo nebyl prvoplánový záporák, a potěšil Stanley Tucci, byť tam byl jen chviličku.
Čestné místo v této recenzi patří velkému herci malých rolí Tomovi Hollanderovi, který si střihl jak krále Jiřího V., tak císaře Viléma II. a cara Mikuláše II., což byl podlě mě z hlediska castingu geniální tah. V roli anglického krále dokonce dostal i hezký prostor, byť skřípu zuby z faktu, že z něj udělali Percivala, podle mě moc nedává smysl, aby byl sám král součástí organizace, která se jmenuje Kingsman, ale ve finále je to na téhle selance to nejmenší. (Tom Hollander³ v titulkách mě pobavil, to se jim povedlo.)
Z kina jsem odcházela zklamaná, ani mezititulková scéna to nevylepšila, právě naopak: z představy dalšího filmu v tomto duchu jsem dostala kopřivku. Zkrátka a dobře, ten film se na prequel něčeho, kde vybuchují hlavy do rytmu Give It Up bral hrozně vážně a to je v případě Kingsman ten největší hřích ze všech.
