_______
“Ain't no miracles left in this world. All that a man needs is something to live for.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Ripper Street se vrací jak špatné vzpomínky; pokaždé si myslím, že už to skončilo, a pak zjistím, že existuje ještě víc epizod. O těchto jsem výjimečně věděla a dokonce na ně i čekala, protože poslední série končila celkem dost napínavě. A ano, pořád si myslím, že The Peace of Edmund Reid měl být poslední díl seriálu, byla to prostě ideální poslední epizoda a to mi nikdo nevymluví.
Věděla jsem, že Drake (Jerome Flynn) to dost dobře nemohl přežít, ale stejně jsem napůl očekávala nějakou seriálovou magii. Každopádně mě hodně naštvali s Rose (Charlene McKenna). To, jak se tam mihla, mi prostě neodpovědělo na otázku, co se s ní dělo pak, a protože ji mám hrozně ráda, chtěla jsem vidět nějaký závěr. Jackson (Adam Rothenberg) a Susan (MyAnna Buring) mě jako obvykle rozčilovali, ale musím říct, že mě ke konci Susan hodně mile překvapila, že šla tak do sebe. Tleskám jí. Reid (Matthew Macfadyen) se po tom všem zase dokázal zamotat dokola, ale tak nějak mě potěšilo, že v něm pořád zůstala ta touha po spravedlnosti. Mathilda Reid (Anna Burnett) mě pořád rozčilovala.
Během celé řady mě dostával Jonas Armstrong (Nathaniel Dove). V té minulé kolem mě nějak tak prošel, ale tady, kde dostal víc prostoru, mě jeho postava a herecký výkon dostaly. Dokonce jsem ho, chudáka, i trošičku obrečela. Mimi Morton (Lydia Wilson) mě prostě nějak nedostala; byla nemastná, neslaná a nebavila mě.
Co se týče epizod, vypíchnu dvě: All the Glittering Blades, protože to byla naprosto neskutečná epizoda, byť jsem ze začátku byla naštvaná, že tam tahají úplně nové postavy a vycpávají to - pletla jsem se; a Occurrence Reports, což rozhodně nebylo žádné The Peace of Edmund Reid, ale pořád to mělo světlé momenty díky těm flashbackům s Drakeem. Každopádně vyměnit optimistický a poetický The Peace of Edmund Reid za epizodu, na jejímž konci je Reid opuštěný všemi, kteří mu byli blízcí a které měl rád... Ne, na to po pěti sériích nemám srdce.
Ripper Street byla sérii od série temnější, a byl to jeden z těch seriálů, ke kterým se těžko dokopávám, ale pak je sjedu téměř jedním dechem. I přes temný konec ho řadím mezi klasiky a jsem ráda, že jsem vydržela do konce.
Věděla jsem, že Drake (Jerome Flynn) to dost dobře nemohl přežít, ale stejně jsem napůl očekávala nějakou seriálovou magii. Každopádně mě hodně naštvali s Rose (Charlene McKenna). To, jak se tam mihla, mi prostě neodpovědělo na otázku, co se s ní dělo pak, a protože ji mám hrozně ráda, chtěla jsem vidět nějaký závěr. Jackson (Adam Rothenberg) a Susan (MyAnna Buring) mě jako obvykle rozčilovali, ale musím říct, že mě ke konci Susan hodně mile překvapila, že šla tak do sebe. Tleskám jí. Reid (Matthew Macfadyen) se po tom všem zase dokázal zamotat dokola, ale tak nějak mě potěšilo, že v něm pořád zůstala ta touha po spravedlnosti. Mathilda Reid (Anna Burnett) mě pořád rozčilovala.
Během celé řady mě dostával Jonas Armstrong (Nathaniel Dove). V té minulé kolem mě nějak tak prošel, ale tady, kde dostal víc prostoru, mě jeho postava a herecký výkon dostaly. Dokonce jsem ho, chudáka, i trošičku obrečela. Mimi Morton (Lydia Wilson) mě prostě nějak nedostala; byla nemastná, neslaná a nebavila mě.
Co se týče epizod, vypíchnu dvě: All the Glittering Blades, protože to byla naprosto neskutečná epizoda, byť jsem ze začátku byla naštvaná, že tam tahají úplně nové postavy a vycpávají to - pletla jsem se; a Occurrence Reports, což rozhodně nebylo žádné The Peace of Edmund Reid, ale pořád to mělo světlé momenty díky těm flashbackům s Drakeem. Každopádně vyměnit optimistický a poetický The Peace of Edmund Reid za epizodu, na jejímž konci je Reid opuštěný všemi, kteří mu byli blízcí a které měl rád... Ne, na to po pěti sériích nemám srdce.
Ripper Street byla sérii od série temnější, a byl to jeden z těch seriálů, ke kterým se těžko dokopávám, ale pak je sjedu téměř jedním dechem. I přes temný konec ho řadím mezi klasiky a jsem ráda, že jsem vydržela do konce.
