The Spirit (2008)

She is the love of my life. And I am her spirit.

zdroj: imdb.com

The Spirit mi přišel pod ruku, protože kamarád to zmínil jako další dílo Franka Millera. První Sin City se mi líbilo, A Dame to Kill For se stále tak nějak dalo a pořád se mi líbila Millerova atmosféra. The Spirit je ale jiné - o sto procent šílenější. Pokud to byla recese, byla povedená, pokud to bylo myšleno vážně, pak je to poměrně smutné. Každopádně jsem se bavila a to se počítá.

Gabriel Macht (The Spirit) mě teda vůbec nerajcoval a jediné emoce, které podle mě skutečně projevoval, v něm vyvolával Octopus (Samuel L. Jackson) - což je poněkud smutné vzhledem k tolika ženám v ději, ke kterým měl údajně něco cítit. Když už je zmíněn Octopus - ten villain byl totálně mimo, ale naprosto lahodný, Samuel L. Jackson se musel neskonale bavit, když toho pošuka hrál. Taky mě bavil Dan Lauria (Dolan), jehož postava vyzobla všechny klišé, ale on to hrál jakoby si ani nevšiml.

Scarlett Johansson (Silken Floss) hrála podle mě jedinou postavu, která by měla potenciál i ve vážně míněném filmu, byla skvělá. Eva Mendes (Sand Saref) se dala, i když o jejích dramatických schopnostech mám stále jisté pochybnosti. Sarah Paulson (Ellen) mám ráda, ale Ellen mě rozčilovala. Stana Katic (Morgenstern) byla naprosto dokonalá - správně pochopila, jak je Morgenstern přepálená, a vyždívamala to do poslední kapky. Paz Vega (Plaster of Paris) byla jako obvykle přenádherná.

Takže - skvěle jsem se bavila a určitě si to někdy zopakuji, ačkoliv stále moc nevím, co to sakra bylo.