_______
To, že je něco pravda, ještě neznamená, že to lidem neubližuje.
 |
| zdroj: csfd.cz |
Přiznám se, že mě to úplně strhlo. Hodně tomu přispívá i ten vyčůraný způsob, jakým je to natočené - jakmile se vám jedna zápletka dostane pod kůži, musíte sjet čtyři další epizody, abyste se k ní dostali znovu a viděli, jak se to pohnulo. Něco spolu navzájem souvisí, něco ne, ale všechno je to krásně propojené postavou Marka Pošty (Karel Roden), jak když na šňůrku navlečete korálky.
Z pacientů jsem osobně měla nejradši Lindu (Michaela Tomešová), což jsem popravdě absolutně nečekala, že se stane. Puberťáci mě jako postavy většinou moc neberou, ale ve chvíli, kdy z ní Marek konečně vytáhne okolností její nehody a ona se pak v jeho kanceláři předávkuje, mě absolutně měli, podle mě je to jedna z nejsilnějších epizod celé série. Celá ta linie byla tak nějak čistá a dokonce končila krásně nadějně, milovala jsem to.
Na druhou příčku se překvapivě vyšplhal Igor (Lukáš Hejlík), absolutně jsem nečekala ten vývoj situace a byť mi to, přiznám se, zlomilo srdce, je paradoxní, že zrovna takto rozdílný člověk je s Markem svázaný na věky. Epizoda s Igorovým otcem (Jiří Štěpnička) to korunovala, byla mimořádně silná.
S Michalem (Martin Hofmann) a Janou (Anna Geislerová) jsem měla trochu problém, protože jsem Janu nemohla vystát. Zatímco Michal předváděl bravado, nakonec ho odstrčil a začal na sobě pracovat, Jana dostala několikrát radu, co má dělat, ale nebyla na sobě ochotná pracovat a jenom kolem sebe kopala, nakonec se snad vykreslila i jako oběť, bylo mi líto jak Michala, tak toho jejich syna.
Největší problém jsem měla se Sandrou (Tatiana Pauhofová). Přišlo mi trochu líné udělat hlavní konflikt v tom, že se terapeut zamiluje do konvenčně krásné a sexuálně dráždivé pacientky, co má navíc jen dvě polohy - raněná srna a protřelá svůdnice - které vypočítavě alternuje podle toho, co na Marka zrovna zabírá. Hodně se mi zprotivila především před Igorovým pohřbem, kde bylo krásně vidět, jak vším, co dělá, Markovi jenom háže udičku a stahuje se, když to nevychází; jak upřímně očekává, že se všechno bude točit jenom kolem ní s nulovou empatií k Markově situaci, a to dokonce i v den, kdy se pohřbívá člověk, kterého jen využila k sexuální historce.
Je mi jasné, že tam byly momenty, kdy se ji snažili psát upřímně a měla být autentická, ale já jsem jim prostě nevěřila. Přiznávám, že z části můžu být trochu předpojatá - Tatianu Pauhofovou jsem s výjimkou Hořícího keře v jiné roli než takové, jakou hraje tady, nikdy ani neviděla a nemám o jejích hereckých schopnostech valné mínění. Mimoto jsem dost zajedlá toho, že tyto typy žen většinou hraje buď ona nebo její krajanka Vica Kerekes, což už je dost nuda. Na druhou stranu jak píšu výš, scénář dával prostor to udělat plastičtější, nicméně ta postava z toho pořád vyšla ploše a účelně a donutili mě akorát přát si, aby se na ni Marek vykašlal.
Asi nejvíc jsem si ale užívala scény, kdy byl na terapii Marek buď sám nebo se svou ženou Alicí (Klára Melíšková). Zaprvé protože byl úžasně na zabití - a vzhledem k tomu, že bych byla schopná dvě hodiny v kuse nadšeně poslouchat, jak čte Karel Roden telefonní seznam, je pro mě jako pro diváka každý moment, kdy ztvární někoho, za koho je mi trapně a nechci se s ním asociovat, nádherný zážitek z dobře odvedené herecké práce - a zadruhé se mi hrozně líbila postava Dity (Kamila Magálová), která byla jediná, kdo byl schopný ustát duely s Markem i v jeho nejhorším rozpoložení a přesto ta postava nebyla jenom o Markovi, prostě 1*.
(Obecně párové terapie byly perfektní, ať už byl Marek terapeut nebo pacient. Ty výrazy v jeho nebo Ditině tváři pokaždé, když kolem letěl nějaký emocionální šrapnel, byly k nezaplacení.)
U Markovy rodiny se plně projevila moje averze k puberťákům, Klára (Berenika Kohoutová) mi prostě nešla pod nos. Trochu mi přijde, že čeští filmaři mají jednu utkvělou představu toho, jak vypadá problematický teenager, a tu opakují pořád dokolečka, plus Berenika Kohoutová mi ve většině svých rolí přijde afektovaná. Jan (Jan Cina) tam byl příliš málo na to, aby abych na něj měla názor, spíš působil jako dějový katalyzátor než jako vlastní postava. Klára Melíšková byla jako vždycky úžasná a Alice mě z většiny bavila, i jsem jí rozuměla, začala mě rozčilovat až ke konci.
Docela mě překvapilo, že to končilo na tak depresivní notě. S výjimkou Lindy se všechno tak nějak otočilo k horšímu a vzhledem k tomu, že druhá řada přišla až o dva roky později, je to pro diváka docela sada. Realisticky se ale nedalo čekat, že to vůbec může končit kladně, nebyl na to prostě čas. Jsem docela zvědavá na druhou řadu, bylo by pro mě zajímavé vidět, jak se Marek zvedá ze dna a doufám, že to úplně nepřeskočí časovým posunem.
Celkově jsem z toho zatím nadšená. Dobrý scénář, zajímavé pojetí, až na výjimky skvělé obsazení a to všechno ve funkčním minimalistickém kabátku. Za mě super.