_______
"The sun can't make moonlight without the moon. And the moon can't make moonlight without the sun. So who's making the moonlight?"
zdroj: imdb.com |
Děj začíná znovunalezením Hollyho (Norman Lovett) v zápletce, která trochu připomíná Queeg, a která vede ke střetnutí s kočičí civilizací, jež navazuje a vlastně o dost vylepšuje Waiting for God. Dialogy byly opravdu vtipné, množství narážek na starší díly musely potěšit každého skalního fanouška, obě zápletky společně výborně fungovaly a ještě zůstalo místo na skeče. Přiznám se, že ke konci jsem čekala, že scarabaeus ukáže virus štěstí, který dostal Lister do těla, když ho olízl, a byť z rozuzlení nejsem vyloženě zklamaná, mohla to být dobrá příležitost další odměny pro letité fandy.
Lister (Craig Charles) a Rimmer (Chris Barrie) mají stále výbornou chemii, byť za ta léta vůči sobě poměrně vyměkli a došlo i na vřelé momenty. Kocour (Danny John-Jules) nicméně v hejtech na Rimmera krásně zaskakuje a Krytenova (Robert Llewellyn) servilnost a pasivní agresivita dosahovala nových výšek. Výše zmíněný Holly tam moc nebyl, ale při věku a aktivní kariéře Normana Lovetta se není čemu divit; ty scény, ve kterých byl, sedly jak prdel na hrnec. Rodon (Ray Fearon) byl správný devadesátkový záporák a Listerovi vzývači bavili, byť mě nikdo z nich dvakrát nezaujal.
Celkově mi The Promised Land příšlo tak dobré, že nejen, že jsem si začala přát ještě aspoň jednu sérii, ale dokonce jsem se znovu podívala i na tu předchozí a shledala, že byla lepší, než mi přišla během prvního sledování.
Za mě rozhodně jo.