Fargo: Season 4

| Season 1 | Season 2 | Season 3 | Season 4 | Season 5 |
_______

"This is a true story. The events depicted took place in Kansas City, MO in 1950. At the request of the survivors, the names have been changed.
Out of respect for the dead, the rest has been told exactly as it occurred."

3.01 The Law of Vacant Places - 3.02 The Principle of Restricted Choice - 3.03 The Law of Non-Contradiction - 3.04 The Narrow Escape Problem - 3.05 The House of Special Purpose - 3.06 The Lord of No Mercy - 3.07 The Law of Inevitability - 3.08 Who Rules the Land of Denial? - 3.09 Aporia - 3.10 Somebody to Love - 3.11 Storia Americana

zdroj: imdb.com

Fargo mi prakticky úplně zmizelo z radaru (s tříletým rozestupem mezi třetí a čtvrtou sezónou se ani není čemu divit), takže jsem byla docela překvapená, když se začala vysílat nová řada. Šla jsem do toho poměrně rezervovaně, protože jsem věděla, že se to bude soustředit na souboj dvou mafií a abych byla upřímná, nedovedu si představit pro mě míň zajímavou premisu. Asi bych to i odpískala, kdyby nebylo zajímavých ženských postav, které mi naservírovali hned v začátku, a kvůli kterým jsem se dodívala až do konce.

Hvězdou celé série pro mě rozhdně byla Ethelrida Pearl Smutny (E'myri Crutchfield), která měla víc rozumu a odvahy než většina mužského obsazení a užívala jsem si každou minutu, kdy byla na scéně. Její linka byla perfekně napsaná a dotažená do konce a prakticky jediné, co mi vadilo, bylo, že občas v epizodách chyběla. (Ano, to české příjmení mé náklonnosti patrně napomáhá, ale zas ne tolik.) Osobitá sériová vražedkyně Oraetta Mayflower (Jessie Buckley) byla v těsném závěsu - byla to jedna z těch postav, kterou nelze vykoupit a nemilovat (i kdyby jen kvůli jejím posledním momentům) - a Jessie Buckley mám odteď na radaru.

Velmi příjemným překvapením pro mě byly Zelmare Roulette (Karen Aldridge) a Swanee Capps (Kelsey Asbille), protože jsem až doteď netušila, že lesbická verze Bonnie a Clydea je to, co ve svém životě potřebuju. Doufala jsem, že budou mít aspoň tolik prostoru jako Ethelrida nebo Oraetta, což se nestalo, ale každá jejich scéna byla výborná a na konci mi Zelmare bylo fakt líto. Z chlapů mě bavili prakticky jenom Deafy Wickware (Timothy Olyphant) a Odis Weff (Jack Huston) - dokonce tolik, že jsem zabrousila na AO3 - a cítila jsem se Satchelem (Rodney L. Jones III), ale tam to skončilo.

Loy Cannon (Chris Rock) a Josto Fadda (Jason Schwartzman) mě nudili - nedělali nic jiného než se handrkovali o prachy, o moc nebo přeměřovali, kdo dál dočůrá, a jakákoliv imigrantská nebo černošská sociální tématika se v tom úplně ztratila. Už jsem tu tuším psala, že tradiční mafiánské příběhy jdou mimo mě, a čtvrtá řada Farga s výbornými ženskými a pár zajímavými mužskými postavami podle mě dokázala, že se to nedá udělat zajímavě, protože kdyby se tomu dala dát nějaká hloubka, udělali by to. Jediné pozitivní, co můžu vypíchnout, je Salvatore Esposito (Gaetano Fadda), protože z Gaetana se mi většinu dělalo na blití.

Děj byl řízený postavami (jak to mám ráda), takže jaké dějové linky se mi líbily se snadno dá poznat podle postav, které jsem vypíchla, a nemá smysl se k tomu zvlášť vypisovat. Jediné, co bych ještě zmínila, byl fakt, že se to neodehrává ve Fargu a prakticky jediná spojnice s předchozími třemi řadami (které jsem si všimla) přijde v titulkách Storia Americana, kde se ukáže, že ze Satchela vyroste Mike Milligan z druhé řady, což je podle mě víc ambiciózní velikonoční vajíčko než doslov, protože mezi těmi řadami uběhlo hrozně let. (Byť podle recenze se mi ta postava tehdy hodně líbila.) I tak mi to ale trochu přišlo, že jim dochází nápady, co ve Fargu dělat.

Celkově je to pro mě asi nejslabší řada - líbily se mi určité aspekty, ale celek pro mě nefungoval a typická mafioso tématika podle mě zastínila mnohem zajímavější dějové body. Fandy gangsterek to nejspíš bavit bude, ale pro mě to byl jen výstřel do tmy. Pátá řada je zatím v nedohlednu a je otázkou, jestli vůbec bude a jestli ji risknu. (Pravděpodobně ano, protože jsem nepoučitelná.)

"Logic dictates that in every fight, there is a winner and a loser. But this is a history report. [...] History is a form of memory. But what does it mean to remember? We think, naturally, of our own past, our lives day by day, and through them we see the events of our times. We are black and white, rich and poor, foreign-born and domestic. And yet, if our pasts are separate, then aren't our histories separate, too? Segregated? Ask yourself: who writes the books? Who chooses what we remember and what gets forgotten?"

"See, criminals play the game. Life. The Earth. Society, right? They got their rules. Banking and family. An honest dollar for an honest day's work. Politics and voting. And the criminal- he on the other side of that, but still he play the game. And if he plays it long enough, he even starts to talk about going legit.
The outlaw, on the other hand... well, we reject the game. Society. Ain't nothing organized about our crime, 'cause our crime is freedom. No rules. And nothing's ever broke, and there ain't nothing to fix. All we want is to live while we're alive and... die with a gun in our hands."