5. července 2021

LOVE DEATH + ROBOTS: Volume II

| Season 1 | Season 2 | Season 3 |
_______

We can't keep letting people into this party if no one ever leaves.


2.01 Automated Customer Service - 2.02 Ice - 2.03 Pop Squad - 2.04 Snow in the Desert - 2.05 The Tall Grass - 2.06 All Through the House - 2.07 Life Hutch - 2.08 The Drowned Giant

zdroj: imdb.com
LOVE DEATH + ROBOTS mě jako jedna z mála věcí chytilo loni a byť byla celková spokojenost s obsahem 50/50, samotný koncept a jeho rozmanitost mě zaujaly natolik, že jsem se rozhodla počíhat si na druhou řadu. Docela mě překvapilo, že zkrouhli počet epizod (byť to bylo možná spíš pandemií ovlivněné než kreativní rozhodnutí) a měla jsem docela radost z toho, že průměrná délka epizod se ustálila na cca 15 min (jen jedna epizoda je pod 10), což udělalo z LOVE DEATH + ROBOTS mnohem výváženější sledování.

Automated Customer Service mě napřed trochu znejistilo animací, ta kombinace realistických textur s nerealistickými proporcemi byla trošku děsivá, ale nakonec to docela zafungovalo a zápletka měla správný poměr napětí a humoru. (Bonusové body mají za to, že protagonistka nebyla sexy mladice s páteř lámajícím poprsím.) Ice mělo zajímavou animaci, u srdce hřející zápletku a hodně zajímavé reálie, ale jako celek mě prostě nudilo, nemůžu si pomoct. Pop Squad mě totálně zničilo, polovinu stopáže jsem strávila v slzách a fakt se mě to dotklo. (Byť zpětně musím říct, že podobnost s motivy Altered Carbon se nedá zapřít.) Snow in the Desert mělo jednu z těch extrémně realistických animací, které fakt nemusím, a docela průměrnou zápletku, ale nemůžu říct, že by mi to vyloženě něčím bavilo, spíš to jen nezanechalo dojem.

The Tall Grass mělo animaci, která mě bavila, a byť byl konec předvídatelný, jednoduchá zápletka spolu s efektivním vizuálem udělaly, co měly, a řadím to mezi ty povedenější. All Through the House mělo fantastický zvrat, aniž by to byla nutně temná dystopie, a upřímně jsem se u toho zasmála, fantastický kousek. Life Hutch byl takový kříženec mezi Marťanem, Vetřelcem a Vesmírnou odyseou s Michaelem B. Jordanem, ale přímočarostí docela připomínal Helping Hand z minulé řady a bavil mě, ani ta realistická animace mi nevadila. The Drowned Giant mě bavil ještě míň než Ice; hlavní hrdina byl odtažitý pozér, jehož vyprávění se podobalo verbální onanii literatury 19., století, která preferovala dělat všechno rozlezlejší a komplikovanější, než to nutně muselo být, a ten absurdní námět se úplně utopil v nulové pointě. (A jestli to měl být jeden z těch příběhů, kde je nulová pointa sociálním komentářem, tak to taky nefungovalo.)

Celkově jsem byla s výběrem příběhů do druhé řady skutečně spokojená, ty slabší (z nichž jenom jeden byl podle mě skutečně o ničem) byly skvěle vyvážené absolutními skvosty jako Pop Squad a All Through the House a obecně to byla spíš záležitost vkusu než kolísavé kvality. Docela se těším, s čím přijdou do příští řady.