 |
| zdroj: imdb.com |
Return to Oz úzce navazuje na The Wizard of Oz, Oz je tedy s největší pravděpodobností bohužel stále jen výplod fantazie Dorothy, což mi zase přišlo jako škoda. (Tentokrát to ale není sen jako spíš halucinace způsobená léčbou elektrošoky, což... vlastně trochu připomíná zákulisí prvního filmu.) Dorothy je zase doprovázená domácím zvířetem, tentokrát mluvící slepicí Billinou, a cestou opět posbírá mechanoida, strašáka a oživlé zvíře na své cestě na panovníkem, který pro ni má něco udělat. Ve filmu se tentokrát nezpívá a já upřímně nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Dorothy Gale (Fairuza Balk) byla přesně tak naivní a morálně pevná, jak to umí jen filmové děti, a skutečně působila dojmem značně traumatizovaného dítěte. (Člověk by klidně věřil, že z ní vyrostla Nancy Downs.) Ozma (Emma Ridley) působila minimálně stejně traumatizovaně, Oz očividně dělá dětem dobře. Tik-Tok (Sean Barrett) byl steampunková verze Tin Mana, takže se mi líbil, Jack Pumpkinhead (Brian Henson) působil jako hippie verze Jacka Skellingtona a byl s ním spojený nejlepší dialog filmu (“If his brain’s ran down, how could he talk?” - “It happens to people all the time, Jack.”), a oživlý gauč Gump (Lyle Conway) byl prostě jenom creepy.
Dr. J. B. Worley a Nome King (Nicol Williamson) byli uctyhodní záporáci, přičemž Worley byl zvlášť odporný. Mombi (Jean Marsh) měla pravděpodobně nejděsivější provedení ze všech; to vyměňování hlav byl koncept, který bych nerada viděla pod vlivem jakékoliv halucinogenní látky (nebo znovu). Hned na druhém místě byli Wheeleři ani tak ne pro ten design, ale pro to vrzání koleček, které skutečně imituje vrzání nemocničních vozíků a z toho mi běhal mráz po zádech, i když jsem o tom díky Tumblru věděla dopředu.
Celkově jsem ráda, že jsem Return to Oz viděla, ale asi to nebyl takový bizár, abych to potřebovala vidět znovu. (A už bych si fakt mohla přečíst ty knížky, kdysi dávno jsem se nikdy nedostala za první.)