Kristina Ohlsson: Davidovy hvězdy (Davidsstjärnor, 2013)

zdroj: megaknihy.cz

Jak jsem u předchozích románů obdivovala, jak Ohlsson dokáže vykonstruovat komplikovaný, ale dobře vyprávěný příběh (hlavně v Sedmikráskách), tak Davidovy hvězdy už mi chvílemi přišly moc vykonstruované. Překvapilo mě, že tam byli jak Peder, tak Eden, ale za Pedera jsem byla ráda, trochu mi i chyběl a Ohlsson podle mě přišla na docela organický způsob, jak ho vtáhnout do děje, aby to nebylo osobní. Taky mě chvíli dokázala slušně držet v napětí - fakt jsem si tak trochu myslela, že zemře Fredričin manžel s dětmi a musím vypíchnout rozřešení, bylo originální, fungovalo a na ten masakr dávalo smysl. Pokud bude další díl, je už dopředu celkem jasné, že se vrátí k původní sestavě - Alex, Fredrika a Peder, Eden v této sérii asi skončila.

Myslím, že docela zbytečně se děj třepil do tří rovin vědění (na Fredriku & Alexe, Eden a Pedera) a to nepočítám vrahy. Chvílemi jsem byla spíš zmatená, než abych si v hlavě skládala puzzle z různých informací, které jsem dostávala od různých zdrojů. Navíc ve chvíli, kdy prakticky pomocí vrahů prozradila, o co tam jde, to zbytečně zpomalovalo děj a většina těch informací byla hrozně redudantní. Ale příběh jako takový nebyl špatný a do další knížky ze série asi půjdu. Styl Ohlsson se mi nelíbí tolik, abych zkoušela jiné knížky, ale tyto její postavy jsem si oblíbila.

Kristina Ohlsson: Oběti ráje (Paradisoffer, 2012)

zdroj: megaknihy.cz

Po předchozích knížkách, které mě opravdu bavily, jsem byla z Obětí ráje celkem zklamaná. Jasně, pořád byl za celou hlavní zápletkou přefektně promyšlený a propracovaný příběh, ve kterém jsou sice všechny indicie, ale začne opravdu dávat smysl, až když zapadnou na místo ty poslední, ale téma terorismu a unesená letadla mě prostě nebaví, byť je za tím opravdu dobrá zápletka. Taky mi popravdě trochu chyběl Peder. Z této knížky a anotace další se dá slušně odtušit, že ho má Eden Lundell nahradit, a ačkoliv mě Eden jako postava zaujala, celá záležitost s Pederem pro mě prostě zůstala moc otevřená. Každopádně jsem pořád zvědavá na další díl, snad si spravím chuť.

Kristina Ohlsson: Andělé strážní (Änglavakter, 2011)

zdroj: megaknihy.cz

Zatímco Nechtění byli trochu rozpačití, Sedmikrásky už byly o dost lepší a musím říct, že příběh Andělů strážných mě totálně pohltil, ke konci jsem se fakt nemohla dočkat úplného rozuzlení. Líbilo se mi, jak se Kristina Ohlsson nebála pěkně těm postavám naložit na záda, hlavně chudák Peder si to odskákal. Případ byl extrémně spletitý, ale vlastně to na konci dávalo smysl a ukázalo se, že motivy nebyly zvlášť vyumělkované, takové vlastně i docela přirozené. Další smeknutí patří Kristině Ohlsson i za to, že jsem se při tom množství postav neztratila, navázala je na sebe navzájem tak dobře, že se v tom bezproblému orientovalo. A celkově prostě můžu říct, že tahle knížka byla bez výhrad fakt dobrá.

Kristina Ohlsson: Sedmikrásky (Tusenskönor, 2010)

zdroj: megaknihy.cz

Po Nechtěných jsem upřímně nečekala, že by mě Kristina Ohlsson mohla skutečně strhnout, ale Sedmikrásky mě opravdu hodně zaujaly. Možná proto, že tentokrát se nikdo nesnažil navíc vysvětlit další tajemnou postavu, ale ten důvod vražd a úmrtí se vyprávěl spolu s hlavním příběhem a skutečně hodně dobře. Chvílemi jsem se nechala nachytat k úplně jinému závěru, než co se ukázalo pravdou, a mám fakt ráda, když se tohle knížce povede. Překvapilo mě, že se autorka nebojí být ke svým postavám krutá, a že jsem se k nim po první knížce docela ráda vracela. Pořád mi ale trochu vadilo, že autorka hodně popisovala a málo nechávala čtenáře se vcítit, ale mám takový pocit, že se to s dalšími díly zlepší a budu se na to těšit.

Kristina Ohlsson: Nechtění (Askungar, 2009)

zdroj: megaknihy.cz

Ve své honbě za severskými detektivkami jsem narazila na Nechtění a jelikož se jako další hodlám honit za ženskými autorkami, měla ta knížka hned dva body. Protože mám obvykle víc štěstí než rozumu, sáhla jsem náhodně po prvním díle v sérii. Nebyla jsem úplně nadšená z toho, že autorka sestavila speciální vyšetřovací tým a že často oznamovala, co si postavy myslí a co si kdo myslí o nich místo, abych nechala na jejich jednání to čtenáři ukázat, a úplný konec mi moc neseděl do profilu vraha, ale kromě toho mi to přišlo jako celkem povedený román se zajímavým případem. Nechytlo mě to natolik, abych si i další díly kupovala, ale rozhodně po nich zapátrám v knihovně a pevně doufám, že se autorka vypsala, rozhodně v sobě něco má.