The Boat That Rocked (2009)

So, how 'bout it then?

zdroj: imdb.com

IMDb. Výborná komedie, dost lituji, že jsem na ni nakonec nešla do kina. Někomu se může zdát stopáž dvou hodin příliš dlouhá, ale pozvolna kumulující děj a spousta dílčích zápletek takovou stopáž prostě vyžaduje, aby fungovala. A pro mě teda rozhodně fungovala celé dvě hodiny.

Celý koncept, kdy se hlavní dějová linie odehrává jen tak mimochodem a až ke konci vyvrcholí ve velkém, a mnohem přednější jsou vedlejší linky ukazující život na lodi, je prostě výborný, a výborně provedený. Přiznávám se, že jsem v tom rukopis Richarda Curtise (Love Actually) nepoznala, ale znovu před ním musím smeknout.

Film má prostě výborné obsazení. Philip Seymour Hoffman (the Count) mě po dvou sobě až příliš podobných rolích v Red Dragon a The Talented Mr. Ripley konečně posadil na zadek a donutil mě opravdu těšit, až se podívám na jeho Capoteho. Bill Nighy (Quentin) byl jako vždycky naprosto dokonalý a dokonce i zahýbal pánví, Rhys Ifans (Gavin Canavagh) mě nezklamal a náklonost, jakou k němu chovám po Vanity Fair, ještě prohloubil.

Emma Thompson (Charlotte) mohla dostat víc prostoru, ale byla jako vždycky prostě dokonalá, Talulah Riley (Marianne) dokázala, že nepatří jen do St Trinian's, a Gemma Arterton (Desiree) zase znovu, že je prostě bohyně. January Jones (Elenore) ukázala, že umí víc, než Betty Draper (ale stejně ji nemám ráda) a Jack Davenport (Twatt) je ultimátní všude. Kenneth Branagh (sir Alistair Dormandy) skvělé obsazení jen uzavřel.

Tomu, kdo má rád britské komedie, jedině doporučuji. Je to svérázné, ale geniální, a já to prostě miluju. Go, Radio Rock, go!