| Season 5 | Season 6 | Season 7 |
_______
.jpg) |
| zdroj: imdb.com |
Někde po cestě, jak řady ubíhaly, se to ale zvrhlo v grotesku. Pořád je to temné a pořád nám to ukazuje víceméně všechno, co je na tomto světě špatně, ale najednou od toho nečekám, že mě to citově pohne, ale že se prostě zasměju té absurditě. Aspoň to se většinu sezóny dařilo. Pravda - na něco, co začínalo jako jedno z nejpovedenějších seriálových dramat, které jsem kdy sledovala, je ten vývoj poněkud smutný, ale co je to je a dokud mě to baví, není důvod to odpískat.
Jednotlivé linie byly tuto sezónu fajn, jen se pro mě nakonec nějak nepropojily. Na začátku, když poslali Hanka (David Duchovny) na rehab, jsem se skvěle bavila. Bylo tam pár skvělých momentů a docela překvapivě se mi zalíbila Faith (Maggie Grace). Po léčebně přišla nepatrná pokračující zápletka v podobě té rock opery, kterou měl údajně Hank psát s rockovou hvězdou jménem Atticus Fetch (Tim Minchin), ale člověk si tuto řadu mohl tak nějak užít až potom, co kompletně vzdal všechny pokusy najít jakoukoli zápletku.
Samozřejmě, že ani tuhle řadu si ani Hank, ani ta hňupka Karen (Natascha McElhone) nepřiznali, že jim to prostě nikdy klapat nebude. Hank byl zase ten největší zmetek, co všechno vždycky zniční, Karen zase za nic nemohla a byla chudinka jeho oběť (já vím, že se nad tím rozčiluju pořád, ale vážně - touhle dobou už by mohla mít rozum a nečekat zázraky, není jí dvacet a není potřetí zamilovaná do chlápka, co už bude určitě "ten pravej") a prostě uuuuh... Becca (Madeleine Martin) byla tentokrát solidně na pěst a doufám, že vymizí na nějakou dobu. Celá se pomamila a když už se nemůžeme zbavit Karen, tak aspoň ať se tam nepotuluje její stejně hloupá kopie.
Jak jsem zmínila výš, Runkle byl kousek této sezóny faux!gay a bylo to zlato. Při té příležitosti se objevil Lee Arenberg (Ken), který byl fajn. Druhá nejlepší linie byla rozhodně šílená kamarádka Marcy (Pamela Adlon), militantní feministka a totální magor Ophelia (Maggie Wheeler). Což mě přivádí k tomu, že jsem moc ráda, že jsou Marcy a Charlie zase konečně spolu. Mezi skvělé hosty, který tento seriál kdy měl, se rozhodně přidal Marilyn Manson, který hrál fiktivní verzi sebe sama (i když nevím, nakolik fiktivní, což je jedno, byl super).
Celkově přišla tato řada s pár krásnými kývnutími k začátku seriálu. Skvěle zapracovali Hankův kostelový sen, který seriál otevírá, a v Blind Faith poskytli Faithinu verzi kostelového snu, která byla epická a Personal Jesus už nikdy nebudu vnímat stejně. Krom toho se znovu objevil Lew Ashby (Callum Keith Rennie) jako barman v Hankově snu, toho vidím vždycky ráda.
Což nás přivádí právě k finále, ve kterém se Ashby objevil. To bylo naprosto příšerné. Nudné, roztahané a celkově uspělo akorát v tom, aby úspěšně zrestartovalo celou situaci s Karen a Hankem. Ten "cliffhanger" byl ještě směšnější než loni. Jediné, co by to spravilo, by bylo, kdyby Hank našel Karen zrovna ve chvíli, kdy se oddává sexuálním radovánkám s Eddiem Neroem (Rob Lowe), který se opět vrátil ke svým experimentům s výkaly. Prostě meh.