| Season 6 & 7 | Season 8 & 9 | I Want to Believe |
| Season 10 | Season 11 |
_______
Since we've been away, most of the unexplained has been explained.
 |
| zdroj: imdb.com |
Problém jsem měla i s ústřední dvojicí a překvapivě nijak nesouvisel s tím, že Mulder (David Duchovny) a Scully (Gillian Anderson) už nejsou spolu, byť to mě dopředu docela dost zklamalo. Problém nebyl v tom, že nejsou pár, ale že je většinu epizod drželi od sebe, a když měli společnou scénu, skoro jako by se na sebe ani nechtěli dívat. Přestože David Duchovny a Gillian Anderson mají v reálu úžasnou chemii, do revivalu se z ní nepromítlo lautr nic.
Další věc byli herci samotní - s Mulderem jsem neměla problém, David Duchovny hrál za život dvě pořádné role a jelikož jsem se prokazatelně nedívala na Hanka Moodyho, bylo rozhodnuto. S Gillian Anderson to bylo horší. Herecky má velké rozpětí a přesto se chovala, jak kdyby měla pořád ještě kocovinu po hraní Bedelie Du Maurier a snažila se to zamaskovat tím, že přes to plácla hysteričtější verzi Stelly Gibson. A celé to dopadlo přesně tak, jako když si po tahu hodíte do pusy dvě žvýkačky, abyste přerazili ten alkohol, co z vás táhne. Nepřesvědčíte vůbec nikoho.)
Má smysl vůbec řešit, k čemu tam měli Skinnera (Mitch Pileggi), když všechny jeho scény by dohromady nehodily ani na webisodu? S absencí Reyes (Annabeth Gish) a Doggetta (Robert Patrick) jsem se už smířila, takže fakt, že se Reyes nakonec objevila jen proto, aby z ní udělali zrádce, bylo trochu rejpnutí pod žebra všem těm, co si stejně jako já mysleli, že Doggett a Reyes byli nenávidění naprosto neprávem. Ohledně CSM (William B. Davis)... byl tam. Víc se mi k tomu psát nechce.
Už vůbec nechápu, co si mysleli, že dokážou s Einstein (Lauren Ambrose) a Millerem (Robbie Amell). Když jim nevyšlo nahradit Muldera a Scully dobře napsanými postavami, které stály za něco samy o sobě, tak že by to třeba zkusili kopiemi pochybné kvality, nad kterými nestrávili žádnou práci? Má to svou logiku, ale je to nesmírně smutné. Hlavně z toho důvodu, že Einstein odpověděla na otázku, co by bylo s Claire Fisher, kdyby se nikdy neodstěhovala - odpověď, po které mimochodem vůbec nikdo netoužil - a na Millera ustavičně zapomínám, že tam vůbec byl. Zatímco Einstein se ukázala aspoň trochu zajímavá a sama za sebe, když jela nadoraz navzdory tomu, že umírala na virus, Millerovo jediné hrdinské vzepětí se dalo odbýt tím, že by ho Scully podrbala ve vlasech a poslala ho zpátky si hrát, a nikdo by nad tím ani nemrkl.
Co se týče epizod jako takových, dají se shrnout jednoduše: My Struggle mi do hlavy vyhučel díru a celé to znělo jako dramaticky sehrané "chtěli jsme udělat toho, ale pak se nám nechtělo, takže tady máš aspoň tohle". Founder's Mutation si upřímně nevzpomínám, o čem bylo, a když si přečtu anotaci, jako bych to neviděla. Mulder and Scully Meet the Were-Monster byla jediná epizoda, kterou bych mohla doporučit dál - perfektně jsem se bavila, Mulder měl skvělou krizi víry a identity a Gillian Anderson nám znovu dokázala, že má boží prsa. Škoda, že tam nebyla Scully, k Mulderovým červeným spoďárům by se hodila.
Home Again mělo podle mě slibnou MotW, ale Margaret Scully (Sheila Larken) mě svým táhlým umíráním neuvěřitelně obtěžovala a vytáčela mě Scully, která místo toho, aby se snažila vnímat matku, dokud tam ještě byla, celou epizodu litovala jen sama sebe ohledně všeho, co se jí kdy stalo. Pamatovala jsem si Scully méně sebestřednou a silnější, ale možná se pletu. Babylon by nebyl zas taková tragédie, koneckonců měl jeden z nejlepších kousků televizní tvorby, ale obešla bych se bez těch filosofických camců. (Celkově bych se obešla bez světobolných myšlenek Chrise Cartera.)
My Struggle II... co k tomu říct. Po těch pěti předchozích epizodách je poměrně arogantní plácnout tam cliffhanger, a kdyby ze Scully aspoň jednou vylezla věta, která neobsahovala "William" - zvlášť, když jediný člověk (a otec jejího dítěte), který ji může kdy pochopit, patrně umírá - hned by bylo na světě líp. (Jak to mohlo být tak přeplácané emocemi a zároveň tak sterilní?) Emzáci na konci jen mátli - pokud se rozhodli nakecat nám, že je to všechno jenom vládní konspirace, tak se toho měli držet. Když jsem dosledovala My Struggle II, všechny "What is this shit?" meme v mé hlavě vytvořily jedno velké meme monstrum, které nakonec bouchlo. Když se pak usadil prach a seškrábala jsem z nábytku části svého mozku, došlo mi, že vlastně ani nestojím o další mini-sérii. (Nejkrutější ovšem je, že pokud bude, stejně se na ni budu dívat.)
Přes všechen ten vitriol, o kterém jsem ani nevěděla, že ho v sobě mám, by nebyla pravda, kdybych tvrdila, že to nestálo vůbec za nic. Mělo to pár opravdu dobrých momentů - mimo pár jmenovaných například hezké střetnutí mezi CSM a Mulderem - a ač to nebylo lepší, tak to pořád nebylo ani o moc horší než zbytek americké televizní tvorby. Jen v případě, kdy se na to pokouším dívat stejnýma očima, jako jsem se dívala na starší epizody, nastává problém. Holt marketingová kampaň opět zvládnutá lépe než finální produkt, nic nového pod sluncem.