_______
“[Demons help with writing.] We also cause depression, self-doubt, insomnia, suicide and drug addiction.
The writer's life.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Luciho (Eric Andre) miluju stále víc, zvlášť po Stairway to Hell, za to u Elfoa jsem si docela přála, aby zůstal mrtvý, je pro mě nesmírně otravný a ten fakt, že furt natahují pravdu o jeho původu, kterou nám mávají před obličejem už od druhé poloviny první části (přehledný, fakt díky Netflixu), tomu nepomáhá.
Moc se mi líbí, jak naložili s Oonou (Tress MacNeille), byl to podle mě fakt skvělý způsob, jak ji vypsat a ještě jí zachovat nějakou hrdost, byť Derek (Tress MacNeille) to chudák odnesl. Doufám, že další řada se mu trochu pověnuje, protože zatím je to nesmírně smutná postava. Zøg (John DiMaggio) přestal být představovaný jen jako ta řvoucí postava jak v rámci vztahu s Bean, tak celkově, a líbí se mi to, a The Lonely Heart Is a Hunter byla fakt výborná epizoda celkově.
S Enchantress Becky (Lucy Montgomery), Cloydem (Rich Fulcher) a Jerrym (David Herman) udělali poměrně krátký proces, ale jsem ráda, že se Jerry aspoň dostal do Nebe. Skoro mě zklamalo, když se ukázalo, že Zøgovi o život usilují Odval (Maurice LaMarche) a Arcidruidka (Tress MacNeille). Ministr a vrchní představitel církve snažící se svrhnout panovníka a dosadit loutkového? Překvapivé na tom bylo jen to, že se k tomu uchýlili. (Plus bych fakt ocenila, kdyby mi někdo vysvětlil, co je to tam sakra za církev, když si představitelé říkají druidi, ale slouží mše a žijí v realitě, kde je čistě křesťanská představa Nebe a Pekla a jen jeden Bůh.)
Po dosledování druhé části jsem si říkala, že je to hodně podobné jako první v tom významu, že jim haprují epizodky a hlavní zápletka, ale když jsem se nad tím zamyslela, není to tak. Všechny epizody se nějakým způsobem soustředily nebo aspoň trochu točily kolem Bean, která se snaží vyrovnat s tím, co prožila se svou matkou, a moc se jí to nedaří. Navíc je divákovi víc a víc jasné, že jí Dreamland a jeho pravidla prostě svazují, nemůže se v nich realizovat. Všechno to krásně ústí do Tiabeanie Falls, není tam žádné laciné překvapení, žádný řez, přesně to do sebe zapadlo.
Speciální zmínka rozhodně patří The Electric Princess - částečně protože Disenchantment je tou epizodou přímo propojen s Futuramou (odmítám věřit, že jen vzdávají hold), ale hlavně protože existence Steamlandu o dost rozšiřuje svět Disenchantment a já doufám, že toho ještě využijí. (Plus steampunk v provedení Matta Groeninga vypadal hodně dobře.)
Cliffhanger se velmi podobá tomu na konci první poloviny (konečně k tomu odkazuje i jméno epizody) a vyvolává jenom další otázky ohledně Dagmar. Byla skutečně mozkem celé operace v Maru? Nebo je možné, že byla pod vlivem (kouzlem) Becky a Cloyda? A pokud ne a skutečně si Bean pořídila jen jako nástroj k naplnění proroctví, jak to na ni zkusí teď?
Zkrátka a dobře jsem ráda, že Netflix tomu dal další řadu, a těším se na ni.