Disenchantment: Part 4

| Part 1 | Part 2 | Part 3 | Part 4 | Part 5 |
_______

“In every bar fight, you throw the first punch. Get tossed in a plague pit, you crawl out, burned at the stake and still alive. You even went to Hell and back. Let's face it. You're impossible. Trust me, I'm your personal demon, and I'm terrified of you. If there's anyone who can out-Satan Satan, it's you, you crazy bitch.”

2.11 Love Is Hell - 2.12 The Good, The Bad, and the Bum-Bum - 2.13 The Cabinet of Dr. Chazzzzz - 2.14 Goon Baby Goon - 2.15 The Pitter-Patter of Little Feet - 2.16 What to Expect When You're Expecting Parasites - 2.17 The Unbearable Lightning of Bean - 2.18 Spy Vs. Spy Vs. Spy - 2.19 The Goo-Bye Girl - 2.20 Bean Falls Apart

zdroj: imdb.com

Na další část (odmítám zabředávat do toho netflixovského číslování) Disenchantment jsem se vrhla hned, jak jsem ji zaznamenala, nakoukala najednou a pak promptně oddalovala napsání recenze tak dlouho, až jsem upřímně víceméně zapomněla, o čem ta série byla, a to není dobře. Sama od sebe si pamatuju hlavně začátek v pekle, který mě bavil, a konec, který mě taky bavil, plus intermezza ve Steamlandu (miluju Steamland!) a Maru (Meredith Hagner), ale jinak je to buď velká neznámá nebo se nudím jenom co si vzpomenu. Přesto si otevřu wikipedii a pokusím se svoje dojmy rekonstruovat, abych se dopříště donutila napsat recenzi, dokud je to čerstvé. (A jako obvykle se do budoucna absolutně nepoučím.)

Hnací silou seriálu by měla být Bean (Abbi Jacobson), ale její zápletka byla tuto řadu necelistvá a poměrně rozcrckaná, skoro jako by ji minulé události nijak zvlášť neovlivnily a trochu se s ní motaly dokola. Jelikož na Bean hodně trpím, myslím, že tohle byl hlavní důvod mé rozpačitosti z celé řady. Luci (Eric André) je můj oblíbený sekundant, takže je ho pro mě vždycky málo, ale jakoukoliv pozornost dostal využili naplno. Elfo (Nat Faxon) je mi touhle dobou už úplně ukradený, ale ta historka o jeho rodičích byla docela vtipná.

Co se týče dalších postav, přiznám se, že jsem se v tom docela ztrácela. Zøg (John DiMaggio) mě nebavil už minulou řadu a tahle na tom nic nezměnila a Dagmar (Sharon Horgan) je touhle dobou už parodie sama na sebe a upřímně jsem úplně ztratila, o co konkrétně jí jde (což ukazuje na to, jak tahle řada držela moji pozornost). Oony (Tress MacNeille) s Morou bylo žalostně málo. Chyběla mi nějaká nálož Merkimera (Matt Berry) a nové postavy pro mě vesměs přebývaly.

Love Is Hell mělo pár skvělých momentů pro Bean; The Good, The Bad, and the Bum-Bum mělo aspoň na chvíli Steamland; The Cabinet of Dr. Chazzzzz si absolutně nepamatuju ani podle popisu na Wiki; Goon Baby Goon bylo nutné dějově, ale mám to s tím dost podobně jako s předchozí epizodou; a The Pitter-Patter of Little Feet mě rozčilovalo postavou Frecklese, kterého jsem absolutně nepotřebovala k životu.

What to Expect When You're Expecting Parasites mělo Oonu a Moru, takže za mě super, byť ta kolonizační linka byla podle mě trochu těžkopádná; The Unbearable Lightning of Bean mělo docela hezké scény mezi Zøgem a Bean; Spy Vs. Spy Vs. Spy šlo jako každá Elfo epizoda mimo mě; a The Goo-Bye Girl a Bean Falls Apart působily jako jedna epizoda a dohromady hodily docela dobré finále, aspoň co se Bean týče, ten konec byl fantastický.

Celkově z této řady možná nejsem ani tak rozpačitá jako spíš narovinu zklamaná, ani už nemám chuť podívat se na celou druhou řadu znovu pro případ, že bych tomu křivdila. Další sledování ještě dobře zvážím.