_______
“Fear isn't what stops us from doing what we want. Shame does. Shame is what keeps us from being our true selves. I bet everybody could face their fear with enough encouragement, but not one would be able to face their shame.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Rubber(wo)Man byla z nějakého důvodu rozdělená na dva díly, ačkoliv tam podle mě rozhodně nebylo tolik příběhu a první díl by sám o sobě jako krátka povídka fungoval mnohem líp, takhle to byl zbytečně roztahané a měla jsem celou dobu nutkavý pocit, že už jsem to viděla - podle mě není možné vidět všechny série AHS a vidět na tomhle cokoliv originálního. Sierra McCormick (Scarlett) a Kaia Gerber (Ruby) byly podle mě prkenné a afektované a celá ta linka ztroskotala na tom, že se snažili o lesbickou verzi Bonnie a Clydea ve chvíli, kdy už to jinde udělali mnohem líp, a kde byly ty postavy víc než chladnokrevní sobečtí sérioví vrahové, se kterými se nedá soucítit, a jejichž "láska" je toxičtější než všechny díly Twilight a 50 Shades of Grey dohromady. Zaujala mě ale Paris Jackson (Maya), o které jsem vůbec nevěděla, že hraje a že to podle všeho umí, ráda bych ji viděla v něčem náročnějším.
Game Over běželo sice až jako poslední, ale zmíním ho hned tady, protože se nejen z nějakého důvodu vrátilo do Murder House, kterého už mám plné zuby, ale ještě ke všemu se přímo vracelo k zápletce Rubber(wo)Man prakticky jenom proto, aby dali Scarlett a Ruby - dvěma lidem, kteří, opakuji, vraždí pro radost - happy end. Já rozumím, že je třeba víc homosexuálních párů a větší reprezentace a jsem všemi deseti pro (ostatně moje recenze mluví za své), ale skutečně někdo umíral touhou vědět, jestli tyhle dvě, které si happy end ani náhodou nezaslouží, dostaly svoje "šťastné až na věky"?
Kromě toho ta epizoda neměla ani hlavu a patu. Normálně bych připustila, že jsem možná nesledovala dost pozorně nebo to na mě bylo moc chytré, ale tohle je AHS, které modeluje podtext něžným dotekem sbíječky, končí zásadně doslovně pro případ, že bychom nepobrali Murphyho a Falchukův génius, a preferuje překvapivé zvraty před těmi logickými, takže pochybuju, že chyba bude na mé straně. Game Over bylo zkrátka jedno z nejhorších a nejzmatenějších bourání čtvrté zdi, které jsem viděla, a kterému tím koncem úplně zatloukli hřebík do rakve. Prakticky jediná emocionální a napínavá část příběhu pro mě byla ta, kdy se duchové spojí proti Ruby a zabrání jí překazit spálení domu, což jim umožní konečně dojít klidu. To samo o sobě by byl vlastně krásný dovětek k původnímu Murder House, ale pak to zabili tím "fantastickým" zvratem, takže za mě totálně o ničem.
Drive In mi po Rubber(wo)Man dodalo naději, že by to pro mě přece jen mohlo být zajímavější (začala jsem se trochu bát, že každá povídka bude nacpaná do reálií některé z existujících řad AHS); přišli s novým prostředím, novými postavami, hlavní hrdinové byli sympatičtí a hlavně nebyli stejně vyšinutí jako záporáci, takže se jim dalo fandit, a ten zvrat na konci skutečně fungoval. John Carroll Lynch (Larry Bitterman) si opět střihl fantasticky vyšinutou roli a na to, že byl prakticky zombie slasher, nemám výhrad.
The Naughty List mě jako někoho, kdo se baví sledováním dramat americké YouTube komunity, extrémně bavilo, protože naprosto přesně vystihlo mentalitu těhle "frathouse bros" a jejich vlogů - klidně mohli obsadit oba Pauly, Dobrika a kohokoliv z té nově nastupující TikTok generace, která není o nic lepší, a nikdo by nemusel nic hrát. Obzvlášť výživná byla postava Barryho (Kevin McHale), který "jenom" filmoval, stříhal a vyvěšoval a vyslovoval se proti tomu, co na kameru dělali, takže by se dal vnímat jako ten nevinný, ale faktem je, že filmoval něco, o čem věděl, že je špatné, s lidmi, o kterých věděl, že se chovají špatně, v žádné fázi nepřestal a přímo z toho profitoval. Jsem ráda, že nebyl ušetřen, a Dobrik, jehož situaci to až nápadně připomíná, by neměl být ušetřen taky. (Samozřejmě tím nemyslím, že by ho měl Danny Trejo rozsekat na kusy a ozdobit s ním vánoční stromeček, ale deplatformovat ho je rozhodně na místě.)
BA'AL se mi líbilo asi nejvíc čistě protože miluju Billie Lourd (Liv Whitley) a tady měla poměrně pestrou roli, kterou krásně emocionálně prožila. Děj nebyl nic nového pod sluncem, prakticky šlo o moderního křížence Rosemary's Baby a Gaslight (čímž jsem prakticky vyzradila pointu), ale byl dobře vygradovaný. Problém byl opět konec, který byl zase víc o překvapení a míň uspokojivém vyvrcholení. Nechat nás nahlédnout do toho, kdy přesně to Liv všechno došlo a proč jí nechali mít v psychiatrické léčebně papír s kouzlem, když tam byla zavřená kvůli výstřelkům s černou magií, by stopáž tolik nepřešvihlo a krásně by to děj zpevnilo. Naprostý konec byl ale super, takže jim to ráda odpustím.
Feral bylo podle mě nejslabší z těch z "dobrých" (míněno těch, kde mi pod nos necpou Murder House). Začalo to fantasticky, mělo to super emocionální náboj a prvotní zvrat s pašeráky byl super. Les měl krásně stísněnou a zlověstnou atmosféru, Cody Fern (Stan Vogel) dělal to, co umí nejlíp - byl absolutně vyšinutý - a v realitě, kde byl Vogel ten nejlepší spojenec, to prostě muselo skončit špatně. Zklamalo mě ale vyvrcholení, od toho prvního zvratu to bylo docela pomalé a úplně chyběl Jacobův (Colin Tandberg / Ledger Fuller) příběh - jak se tam dostal on muselo být mnohem zajímavější než jak se tam dostali jeho rodiče - nicméně kdybych neměla dostatek motivace nemít děti, tohle by mi pomohlo.
Abych to shrnula, nebýt těch tří - vlastně teoreticky dvou, kdyby byla Rubber(wo)Man jedna epizoda, asi bych to zvládla - epizod, v podstatě bych z toho nebyla tak zklamaná, ale ta kvalita byla poměrně nerovnoměrná, ne každé téma mě bavilo a celkově to ve mně zanechalo spíš pocit ztraceného času než cokoliv jiného.