| Season 5 | Season 6 | Season 7 |
_______
“You can choose to do what's right, or you can choose to do what you know is wrong. And when you make a bad choice, living with what you've done can be its own punishment. 'Cause you can be sure as shit those skeletons will come back to haunt you.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Přiznám se, že jsem docela ráda, že Orange Is the New Black skončilo, během sledování poslední řady jsem si totiž uvědomila, že mě ten seriál už v podstatě moc nezajímá, a ten jediný důvod, proč jsem skutečně vydržela, byl ten, že jsem chtěla vědět, jak to dopadne pro moje oblíbené postavy.
Nebudu lhát, dobrá polovina těch lidí mě už dávno nebrala a tam, kde mě bralo, to bylo spíš hořké než sladké - samozřejmě až na čestné výjimky. A přiznám se, že hlavní dějová linie - koncentrační tábor ICE - mě na začátku spíš namíchl, přišlo mi zbytečné přidávat další postavy, když to měli zavírat, ale nakonec to byla nejsilnější část celé řady a ta, co ve mně budila nejvíc zájmu. To hezky ukazuje, že ten seriál mohl jít do nekonečna a nijak zvlášť neztratit na kvalitě, kdyby se zbavili těch postav, které přečerpali (což byla většina).
Shani (Marie Lou-Nahhas) a Karla (Karina Arroyave) byly obzvlášť silné postavy se silným příběhem a nejvíc se mi z těch všech vryly do paměti, fakt mi to lámalo srdce. Ze stálých postav měla patrně nejsilnější zápletku Blanca (Laura Gómez) - a Laura Gómez ten prostor využila beze zbytku - a Maritza (Diane Guerrero), byť se odporoučela rychle, byla jsem na ni pyšná.
Dayu (Dascha Polanco) jsem na začátku milovala, takže pozorovat, jak to vzdala a proměnila se ve stvůru bylo bolestivé. Konec jsem nečekala, ale měla jsem, foreshadowing tam byl. Lorna (Yael Stone) byla můj milovaný blázen a pořád jsem tak nějak nechtěla věřit, že tohle je její konečná, nicméně nedalo se čekat, že to dopadne jinak, vězení může takovou věc těžko zlepšit. Z vězenkyň mě potěšili prakticky jen s Nicky (Natasha Lyonne) a Taystee (Danielle Brooks), u Nicky to byl ten správně uzavřený kruh a Danielle Brooks zase pozvedla tu přímočarou zápletku na neuvěřitelnou dramatickou úroveň.
Čestná zmínka patří Suzanne (Uzo Aduba) a Pennsatucky (Taryn Manning) - Suzanne, protože je to zářný příklad toho, jak společnost a systém melou ty, kterým nerozumí a rozumět nechtějí, a Pennsatucky, protože byla paradoxně jediná, koho to vězení skutečně napravilo, a dopadla takhle neslavně. Přiznám se, že jsem si to vyspoilerovala, takže to nebylo úplně překvapení, ale mrzelo to stejně.
Fig (Alysia Reiner) a Caputo (Nick Sandow) ušli super cestu, jak samostatně, tak společně, a líbilo se mi vidět je spolu na začátku jejich nové cesty. Tamika (Susan Heyward) byla skvělá, fandila jsem ji a nikdy mě nepřestane mrzet, že lidi jako ona dojíždějí na lidi jako Linda (Beth Dover). McCullough (Emily Tarver) šla od špatného k horšímu a protože jsem ji měla zafixovanou jako fajn postavu, zamrzelo to.
Piper (Taylor Schilling) a Alex (Laura Prepon) mi nemohly být víc ukradené, takže fakt, že se taková část poslední řady (a při tolika postavách, které měly co říct) věnovala tomu jejich vyčpělému "will they, won't they", mě prostě jenom obtěžoval. Scénáristi ale mají plus za to, že ty nejotravnější postavy jako Badison (Amanda Fuller) a Daddy (Vicci Martinez) odklidili hned na začátku, té zbytečné tlamy Badison bych asi víc nedala.
U závěrečných titulek poslední epizody jsem samozřejmě skoro bulela, ne že ne. Ani ne tak protože by mi to mělo chybět jako spíš protože jsem si uvědomila, kolik lidí tomu dalo sedm let života, a vidět je loučit se s takovým projektem mě dojalo. Měli to moc hezky udělané.
Orange Is the New Black pro mě rozhodně není kult, na to je pro mě většina zápletek příliš zapomenutelná - respektive takhle, z předchozích řad si skoro nic nepamatuju - ale pořád bych to vyhodnotila jako hodně dobrou volbu k úklidu nebo žehlení.
Nebudu lhát, dobrá polovina těch lidí mě už dávno nebrala a tam, kde mě bralo, to bylo spíš hořké než sladké - samozřejmě až na čestné výjimky. A přiznám se, že hlavní dějová linie - koncentrační tábor ICE - mě na začátku spíš namíchl, přišlo mi zbytečné přidávat další postavy, když to měli zavírat, ale nakonec to byla nejsilnější část celé řady a ta, co ve mně budila nejvíc zájmu. To hezky ukazuje, že ten seriál mohl jít do nekonečna a nijak zvlášť neztratit na kvalitě, kdyby se zbavili těch postav, které přečerpali (což byla většina).
Shani (Marie Lou-Nahhas) a Karla (Karina Arroyave) byly obzvlášť silné postavy se silným příběhem a nejvíc se mi z těch všech vryly do paměti, fakt mi to lámalo srdce. Ze stálých postav měla patrně nejsilnější zápletku Blanca (Laura Gómez) - a Laura Gómez ten prostor využila beze zbytku - a Maritza (Diane Guerrero), byť se odporoučela rychle, byla jsem na ni pyšná.
Dayu (Dascha Polanco) jsem na začátku milovala, takže pozorovat, jak to vzdala a proměnila se ve stvůru bylo bolestivé. Konec jsem nečekala, ale měla jsem, foreshadowing tam byl. Lorna (Yael Stone) byla můj milovaný blázen a pořád jsem tak nějak nechtěla věřit, že tohle je její konečná, nicméně nedalo se čekat, že to dopadne jinak, vězení může takovou věc těžko zlepšit. Z vězenkyň mě potěšili prakticky jen s Nicky (Natasha Lyonne) a Taystee (Danielle Brooks), u Nicky to byl ten správně uzavřený kruh a Danielle Brooks zase pozvedla tu přímočarou zápletku na neuvěřitelnou dramatickou úroveň.
Čestná zmínka patří Suzanne (Uzo Aduba) a Pennsatucky (Taryn Manning) - Suzanne, protože je to zářný příklad toho, jak společnost a systém melou ty, kterým nerozumí a rozumět nechtějí, a Pennsatucky, protože byla paradoxně jediná, koho to vězení skutečně napravilo, a dopadla takhle neslavně. Přiznám se, že jsem si to vyspoilerovala, takže to nebylo úplně překvapení, ale mrzelo to stejně.
Fig (Alysia Reiner) a Caputo (Nick Sandow) ušli super cestu, jak samostatně, tak společně, a líbilo se mi vidět je spolu na začátku jejich nové cesty. Tamika (Susan Heyward) byla skvělá, fandila jsem ji a nikdy mě nepřestane mrzet, že lidi jako ona dojíždějí na lidi jako Linda (Beth Dover). McCullough (Emily Tarver) šla od špatného k horšímu a protože jsem ji měla zafixovanou jako fajn postavu, zamrzelo to.
Piper (Taylor Schilling) a Alex (Laura Prepon) mi nemohly být víc ukradené, takže fakt, že se taková část poslední řady (a při tolika postavách, které měly co říct) věnovala tomu jejich vyčpělému "will they, won't they", mě prostě jenom obtěžoval. Scénáristi ale mají plus za to, že ty nejotravnější postavy jako Badison (Amanda Fuller) a Daddy (Vicci Martinez) odklidili hned na začátku, té zbytečné tlamy Badison bych asi víc nedala.
U závěrečných titulek poslední epizody jsem samozřejmě skoro bulela, ne že ne. Ani ne tak protože by mi to mělo chybět jako spíš protože jsem si uvědomila, kolik lidí tomu dalo sedm let života, a vidět je loučit se s takovým projektem mě dojalo. Měli to moc hezky udělané.
Orange Is the New Black pro mě rozhodně není kult, na to je pro mě většina zápletek příliš zapomenutelná - respektive takhle, z předchozích řad si skoro nic nepamatuju - ale pořád bych to vyhodnotila jako hodně dobrou volbu k úklidu nebo žehlení.
But all we have to do first is try.”
