_______
 |
| zdroj: imdb.com |
Čekala jsem, že nejvýraznější zápletkou této řady budou Guillermovy (Harvey Guillén) schopnosti lovce upírů, ale to poměrně rychle (a uspokojivě, musím říct) uzavřeli v prvním díle a naopak se vrátili ke kořenům a jeho touze stát se upírem. (Jen tak mimochodem, neumím vypovědět, jakou radost mám z toho, že ten (druhý) největší BAMF a jediný efektivní lovec upírů je malý oplácaný neheterosexuální Hispánec, skutečně se posunujeme do nového věku.) S tím byla úzce spajá Nandorova (Kayvan Novak) linka o depresi a hledání (jakéhokoliv smyslu upírského života), která nevyhnutelně jeho nevoli udělat Guillerma upírem předefinovala na touhu ušetřit ho osudu, se kterým se sám pere, což byla v rámci mytologie i stylu seriálu docela prudká odbočka do protisměru a pořád nevím, co si o tom myslet. Ve finále mě ani tak nepřekvapilo Nandorovo rozhodnutí jako spíš Guillermova reakce (“The only reason you're alive is because I let you live.”) a následná konfrontace, a ještě víc mě překvapil výsledek. Samozřejmě úplné finále do toho hodilo vidle, ale to nejdůležitější už se stalo. (Už slyším, jak tisíce rukou mlátí do stovek klávesnicí a valí se na AO3, kde už napjatě čekám na to porno.)
Pravděpodobně druhou nejvýraznější linkou řady bylo Laszlova (Matt Berry) nečekaná náklonnost ke Colinovi Robinsonovi (Mark Proksch), u něhož nedokážuo nepoužít jeho celé jméno, ze které jsem měla v Gail radost, ale když se opakovaně vracelo, začala jsem být podezřívavá, ten konec jsem ovšem nečekala ani náhodou. Po A Farewell jsem myslela, že Mark Proksch odchází, ale očividně to tak není a úplné finále The Portrait bylo snad to nejděsivější, co jsem doteď ve What We Do in the Shadows viděla.
Mou milovanou Nadju (Natasia Demetriou) jsem si nechala na konec, jako obvykle byla ten největší BAMF (nebudu rozvádět a neakceptuju stížnosti) a její cestu za mocí a boj s vyměklým Nandorem jsem si nejen nesmírně užívala, ale hlavně i tohle celkem perfektně vycházelo z její frustrace z chlapů kolem sebe (perfetně ilustrované v Gail). Za ten konec bych Laszla kopla do prdele, ale její a Laszlova láska je kanonicky tak epická, že to 100% dopadne jinak. Plus mají i za to, že se v The Siren vrátili k Nadjině duši v panence, což byla zrovna zápletka, která mi přišla docela zapomenutá a byla to škoda, protože dvě Nadji jsou vždycky lepší než jedna.
Z vedlejších postav musím vypíchnout The Guide (Kristen Schaal), přivést Kristen Schaal zpátky bylo to nejlepší, co mohli udělat, a ta postava byla epizodu od epizody lepší. Překvapili mě se znovuzakomponováním barona Afanase (Doug Jones) a nevím, jestli bych se neobešla, Donal Logue jako svoje vlastní fiktivní verze bavil, mám ráda, když tohle dělají, a samozřejmě nemůžu nevypíchnout cameo Viaga (Taika Waititi) ve finále, hrozně se mi líbí to spojení, které udržují s původním materiálem. (Což mi připomíná, že už by to fakt chtělo opáčko filmu.)
The Prisoner je fantastický příklad toho, že i rychlé vyřešení cliffhangeru lze udělat dobře a efektivně; The Cloak of Duplication mělo brilantní hlavní zápletku a geniální konec; Gail dokonale bavilo i bez znalosti Twilight; The Casino mi přišlo asi nejslabší z celé sezóny; The Chamber of Judgement mělo fantastický part pro Guillerma a dokonalý dojezd pro MLM zápletku v mezititulkové scéně; u The Escape mám v poznámkách jenom „Guillermo / Nandor jsou sexy hořící skládka, což je shodou okolností moje vášeň“ a nemám co dodat; The Siren byla krásný part pro Nadju; The Wellness Center bylo dokonale bizarní; A Farewell mě koncem překvapilo a neměla jsem u toho jíst; a The Portrait bylo naprosto fantastické finále sezóny.
Celkově mě třetí řada hodně bavila a jsem upřímně zvědavá na čtvrtou.