_______
 |
| zdroj: imdb.com |
Jako obvykle pro mě byla absolutní hvězdou řady Nadja (Natasia Demetriou), protože takový jsem prostě člověk a protože ta na hlavu postavená "girlboss" linka je přesně ten humor, pro který WWDITS miluju. Moje druhá nejoblíbenější postava je Guillermo (Harvey Guillén), protože se mi líbí, jak nevinně ho stylizují, přestože není o nic lepší než ten zbytek. Od Nandora (Kayvan Novak) jsem tuto sezónu čekala prakticky jen to, že bude druhou polovinou Nanderma, ale s džinem (Anoop Desai) mě velmi příjemně překvapili, co scéna, to perla.
Laszlo (Matt Berry) je pro mě dějově většinou docela prázdný, ne protože by ho špatně psali, ale protože se u jeho samostatných zápletek moc nechytám, ale tentokrát mě příjemně překvapili. Přiznám se, že z rozsahu té Baby Colin Robinson (Mark Proksch) linky jsem původně úplně nadšená nebyla, ale pak jsem pochopila, jak sluší Laszlovi, a vzala jsem ji na milost. (Plus grafické provedení bylo neskutečné.) Až mi bylo trochu líto, že to na konci resetovali do původního nastavení.
Guide (Kristen Schaal) mě baví od toho, co se poprvé objevila, prakticky každá její scéna je ze zlata a jsem hodně zvědavá, jestli to mezi ní a Nadjou někam posunou. Nandorova vyvolená Marwa (Parisa Fakhri) byla sice užitá víceméně jako Nandermo nástroj a komické pozadí, ale když se člověk na situaci podíval jejíma očima, žila v absolutním hororu a přiznám se, že mi jí bylo celou dobu líto. Čeho si na tom ale cením je fakt, že WWDITS nepřestává ukazovat, že jejich upíři jsou ve skutečnosti monstra, ačkoliv se na to vzhledem k žánru lehce zapomíná.
Výše zmíněný Nandermo byl celou řadu šikovně použitý, aniž by to na mě působilo, že ho cpou do krku těm, kteří Guillerma/Nandora neshipují. Navíc přišli se spoustou řadou zápletek, ze kterých budou fanfiky jak víno, takže já jsem spokojená, byť se přiznám, že by mi udělalo radost, kdyby byl Nandermo konečně canon. A když už jsme u tématu vzhahů, přijde mi, že tuto řadu se dost rozjeli s ukazováním, že upíři jsou vlastně polyamorní pansexuálové, míněno že „kameň drbe cihlu“, jak by se řeklo u nás doma. Nevadilo mi to, právě naopak, pěkně to doplňovalo všechno ostatní, co o postavách víme, ale nikdy dřív jsem si nevšimla, že by to tak tlačili do popředí.
Reunited mělo fantastické scény s Nadjou a mývalem a ještě lepší s Nadjou a Lazslem na gauči (“Are you doing a role play or are you really drowning?”); The Lamp představilo geniální pojetí džina a terapeuta Lazsla, nemám výhrad; The Grand Opening bylo pro Nandermo shippery, takže jsem byla v extázi, s Fredem Armisenem jako třešničkou na dortu; The Night Market byla podle mě nejlepší epizoda této řady; a Private School měl výborný running joke s Nandorem a jeho plastikami.
The Wedding mě překvapilo, myslela jsem, že tam ta zápletka skončí, ale spletla jsem se; Pine Barrens mělo fantastickou linku s Nadjou a Guillermem, zbytek mě nebavil; Go Flip Yourself bylo dokonalé vyústění zápletky, která běžela na pozadí, a podle mě druhá nejlepší epizoda sezóny; Freddie mi vyloženě zlomil srdce; a Sunrise, Sunset vyresetovalo prakticky téměř všechno mimo Guillerma a jsem hodně zvědavá, jak mě s tím cliffhangerem napálí v páté řadě.
Kolem a kolem mě What We Do in the Shadows pořád hodně baví a jsem ráda, že jim slíbili rovnou dvě další řady.