 |
| zdroj: csfd.cz |
Film se prakticky skládá z relativně povrchních vztahových studií různých párů s důrazem na ten hlavní, kolem kterého se točí celá kriminální zápletka, a pocitově je to pro mě spíš tragikomedie než komedie (humor je značně černý a čím víc kontextu člověk má, tím méně jsou určité věci vtipné), největší jeho síla je ale podle mě ve dvou konkrétních společenských jevech, které nepřímo komentuje: zaprvé fakt, že domácí násilí nejsou vždycky modřiny a sexuální zneužívání a že ve chvíli, kdy se nejde ve vztahu hnout a neexistuje soukromí, se velmi těžko plánuje odchod, čím padá celý ten "a proč prostě neodešla" argument.
A zadruhé fakt, pojem "terapeut" je u nás prakticky neregulovaný, může si ho klidně dát i manipulativní sexistický elektrikář (nebo mimo kontext filmu třeba i expert na léčivou sílu kamenů či esenciálních olejů) a účtovat si horentní sumy za ničení něčího života, přičemž jsou jen omezené možnosti, jak ho zastavit nebo potrestat. (Tohle je trochu mimo žánr recenze, ale v naší společnosti panuje takové hloupé předsvědčení, že psycholog na pojišťovnu je pro socky a lepší servis člověk dostane, když za terapii platí, ale právě tam se lidi vystavují největšímu riziku, že narazí na někoho jako Mazel. Pojišťovny nerady platí, takže jejich kritéria pro proplácení terapie jsou poměrně dost přísná a ačkoliv ani to nezaručí, že nenarazíte na debila nebo prostě jen na někoho, kdo vám nebude sedět, zaručí to, že má ten člověk aspoň příslušné vzdělání a kurzy a netahá si to tak úplně z prdele. Bohužel psychologové na pojišťovny mají často masivní čekačky, což není schůdné pro člověka, kterému dávno došly všechny lžičky, takže často jediné, co zbývá, je pečlivě si člověka, kterému hodláme svěřit svoje největší obavy a strachy, proklepnout předem. Buďte na sebe opatrní.)
Jelikož jsem si o filmu předem ani potom moc nezjišťovala, trvalo mi ostudně dlouho, než mi došlo, že jde o volné pokračování Teorie tygra, což Mecha (Jiří Bartoška) rázem proměnilo ze zahořklého přezrálého seladona, který se nedokáže smířit s tím, že ženám už nestačí poctít je svou existencí a dovolit jim suplovat mu matku, místo toho jej nutí potlačovat "skutečnou" mužskou podstatu lovce a rozsévače (jednou z toho obracení očí v sloup nad touhle specifickou mužskou výmluvou, proč nebýt zodpovědný za svoje chování, oslepnu), na někoho s masivním traumatem života s totálním psychopatem, který má na svou zakořklost docela nárok (byť sám sobě nedělá žádné laskavosti tím, že se podle všeho to trauma ani nepokusil zpracovat a uvízl v pozici oběti, a jeho genderová rétorika je pořád stupidní).
Mazel (Vojtěch Kotek) sám byl obvyklým překvapením - z mírného, ze začátku filmu sluníčkářského terapeuta se přes tvrdého obchodníka přesunul na manipulativní hovado schopné udělat z narušených lidí maňásky a přímo i nepřímo tak někoho terorizovat čistě protože může. Trochu mě zamrzelo, že se Vojtěch Kotek nijak zvlášť neopřel do té ledově klidné manipulativní pozice, která mě zrovna u něj docela zajímala, byla tam jen vteřinu, dvě ve flashbacích, v přímé dějové linii Mazlova maska sklouzla poměrně rychle a zůstal z něj jen hysterický sráč, ale na druhou stranu to bylo nesmírně uspokojivé vyvrcholení, protože tenhle chlápek si nezaslouží vypadat dobře.
Prakticky ústřední pár Heleny (Lenka Vlasáková) a Bedřicha (Stanislav Majer) od začátku trochu smrděl, Bedřich měl celkem okamžitě podivný "vibe" (nevím, jak to vyjádřit uspokojivě česky a nechci nad tím přemýšlet), který jsem jako první přisuzovala doměnce, že hraje heterosexualitu a ve skutečnosti s Mazlem spí, ale poměrně rychle jsem byla vyvedená z omylu (naštěstí, protože být to tak, jsme tak trochu na území Šarlatána a to už bylo na "komedii" příliš) a čím déle ten film pokračoval, tím to bylo hrozivější. Byla jsem trochu na vážkách z chování Heleny, nebo spíš té bezemočnosti, se kterou ji Lenka Vlasáková hrála, ale na konci se to otočilo o 180° a její volba dávala úplný smysl, nemám výhrady.
Bedřich naprosto splňoval mou představu "něžného tyrana" a ten fakt, že celá jeho motivace se dala redukovat na "mám právo, abys mi dala" to udělal prakticky nevykoupitelné. Úplný závěr mi do toho úsudku trochu hodil vidle, protože je z něj patrné, že Bedřich sám není psychicky zdravý, což vysvětluje i fakt, že s ním Mazel manipuloval, jak potřeboval, a upřímně mě z toho takhle před titulky zamrazilo, nicméně na jeho vině to nic nemění - chce to do sebe zahleděného idiota, aby nereagoval na fakt, že má jeho partner z jeho doteku vyrážku, a skutečně bezohledné hovado, kterému není stydno o své vlastní ženě v její přítomnosti mluvit s jiným chlapem, jako by tam ani nebyla, a kritizovat ji za selhání plnit svou "manželskou povinnost", z téhle konkrétní scény mi žaludek udělal kotrmelec. Stanislav Majer podle mě předvedl super uvěřitelný výkon, v té scéně s golfem jsem měla extrémní chuť ho tou holí zmlátit a to jsem ještě nevěděla všechno, ale nakonec to není překvapení, kreténi mu jdou fantasticky. (Ráda bych tady podotkla, že jsem nebyla ani trochu úchyl, ale proti těm scénám v sauně (po mentální extrakci obrazu z konextu) jsem byla bezmocná. Jak řekl klasik, nemůžu se tomu bránit, jsem cílová skupina.)
Lucie (Šárka Vaculíková) a Igor (Ondřej Bauer) mě celou dobu trochu hnětli - ta linka s tím, že Lucie Heleně závidí tu zdánlivou dokonalost, aniž by věděla, jak to ve skutečnosti je, bylo super, ale Igor byl prvoplánový obšoust a slaboch a ten Lucčin závěř, že když ji Igor netýrá, tak je vlastně úplně v pohodě a co by ještě chtěla, být vobšoust je součást jeho přirozenosti (aby bylo jasno, nekomentuju tu část koukání po ostatních, lidi neztrácejí svou sexualitu po rozhodnutí k monogamii, a je to normální, pokud to teda nedělají tak, že antisociálně civí nebo obtěžují ostatní a ztrapňují svého partnera /ale tam jsme zase u té nechuti těhle typů převzít zodpovědnost a nevymlouvat se na testosteron/, komentuju fakt, že byl 100% připravený zahnout své ženě před nosem a neudělal to jen protože dostal košem), mě fakt dráždil a dlouho jí ke štěstí stačit nebude. Líbilo se mi ale, jak uchopili postavu instruktorky (Jana Kotrbatá) - mohla být jen to Igorovo pokušení, ale byla kompletní postavou sama za sebe, ukázala páteř a konec byl fantastický. Víc ženských postav, co drží s ženami, znají svou cenu a neskáčou na lep obšoustům Igorova či horšího ražení.
Průšovi (Josef Polášek a Eva Leinweberová) byli prakticky jen komické pozadí, ale jejich vztah se mi vlastně líbil a pokud bych si měla ze všech těch havárek tam vybrat, brala bych ten jejich. Novotná (Lucia Siposová) měla jeden z těch vtipnějších zvratů, ale docela jsem ji chápala, ačkoliv jejího bývalého (Lukáš Latinák) mi bylo líto. V podstatě nedělal nic špatně, ale narážel na ženy, které byly učené zaměňovat agresivitu s vášní (já nejsem výjimka a je fuška se to odnaučit) a ty ho prostě nedocení (ačkoliv nebudu lhát, fakt, že i on sám byl fanda Mazlovy rétoriky, je docela varování).
Stavitel (Vasil Fridrich) byl prakticky chodící karikatura sexisty a byť ten jeho obrat na konci byl docela nerealistický a v podstatě pořád problematický, v kontextu vší té hrůzy vlastně nevinně zahřál u srdce. Jeho žena (Petra Nesvačilová) měla moje sympatie do chvíle, než se ukázala jako ta, co "říká ano, ale myslí ne a zesměšní toho, co jejímu ano uvěří", která je z mého pohledu minimálně tak špatná jako ta, co "říká ne, ale myslí ano a zesměšní toho, kdo respektuje její ne, protože se málo snažil". V ten moment jsem si řekla, že si toho svého stavitele vlastně i zaslouží.
Párek kriminalistů (Jana Plodková a Radek Holub - ne, nepamatuju si, jak se jejich postavy jmenovaly, a nemůžu se dogůglit) disponoval tou typickou českou dynamikou "neudržované", komicky tvrdé profesionálky a lempla, jehož konstatní chuť jít domů a dát si pivo musí být překonána otravnou neústupností jeho kolegyně (protože muset ho přemluvit k tomu, aby dělal, za co je placený, ho z nějakého důvodu dělá českému divákovi sympatickým) a která už se mi trochu zajídá, ale Janu Plodkovou a Radka Holuba mám hrozně ráda a umím si je užít za každých okolností, plus se mi hrozně líbilo, jak skvěle do dynamiky ostatních postav v hotelu zapadli.
To nejlepší jsem si nechala nakonec a to je v tomto případě Patrika (Ivana Uhlířová). Nebudu lhát, nemám zkušenosti s lidmi s autismem a už vůbec ne s těmi na tom vysoce funkčním konci spektra - čistě z logiky toho, že je člověk narozdíl od těch na opačném konci hodně špatně pozná - ale hrozně se mi líbilo, že ačkoliv byla Patrika zcela očividně neurodivergentní, nebyla na nikoho odkázaná, nikdo s ní nejednal jako s dítětem (s výjimkou Mecha, který ale s tou arogantní shovívavostí jednal s každým a na konci mu aspoň narostla páteř) nebo se netlačil do role neurotypického rytíře na bílém koni a nikdo s ní nemanipuloval ani ve chvíli, kdy od ní něco potřeboval. Jednala sama za sebe, což je hrozně osvěžující pojetí neurodivergentního člověka, a byla mi tam zdaleka nejsympatičtější. (Pravděpodobně s tím souvisí, že mě Ivana Uhlířová uhranula před lety v divadle a od té doby na ni nedám dopustit, ale ani trochu se za tuhle předpojatost nestydím.)
Celkově jsem odcházela z kina překvapená, ale spokojená a plná podnětů k zamyšlení, což je tak všechno, co od filmů čekám. Není to pro mě na víckrát, na to je to pro mě hodně těžké téma, ale jednou to určitě stojí za to. (Kdyby ne příběhem, tak aspoň pro to obsazení a kulisy, ta vila a její okolí vypadá úplně fantasticky, hned bych tam jela na wellness... kdyby na to měla peníze.)